Tento případ, který se stal ve středu večer v jednom z bytů na ostravském sídlišti Dubina, je typickou ukázkou domácího násilí. Zvláštní je na něm navíc to, že agresivní manžel byl už jednou v nedávné době z domu vykázán. „Podezřelý sedmatřicetiletý muž se uvedeného jednání dopustil i přesto, že byl ze společného bytu vykázán již dříve. Svou manželku napadl už na počátku dubna, když jí dal facku do zátylku. Žena následně vyhledala lékařské ošetření. Druhý den ji ale v bytě atakoval znovu. Tentokrát úderem otevřené dlaně do čela. Způsobil jí zranění, které si opět vyžádalo lékařskou péči. Téhož dne bylo zahájeno řízení o jeho vykázání z místa bydliště,“ popsala příběh nenapravitelného násilníka Ilona Branžovská z tiskového oddělení severomoravské policie a dodala, že nové rozhodnutí o zákazu vstupu si sedmatřicetiletý násilník týrající svou o pět let mladší ženu převzal na policejní služebně včera, kam byl po vystřízlivění převezen z protialkoholní záchytné stanice. Kraj drží v počtu vykázání primát Podobné případy jako je tento jsou v Moravskoslezském kraji bohužel takřka na denním pořádku. Zdejší region tak s velkým přehledem vede celorepublikovou statistiku vykázání tyranů kvůli páchání domácího násilí. Agresivního člověka mohou policisté na deset dnů „vyhodit“ z domu díky novému zákonu od začátku tohoto roku. V prvních třech měsících se zdejší kraj podílel na celorepublikovém čísle zhruba čtvrtinovým podílem. Čelo tabulky by si měl kvůli neklesajícímu počtu případů udržet i v dalších měsících. Proč v nelichotivé statistice vyčnívá? Na to se hledá odpověď jen těžko. „Vyšší četnost odhalených případů může být spojená s tím, že v našem kraji vznikl pilotní projekt zabývající se domácím násilím. Zkušenosti našich policistů tak umožňují okamžitá řešení tohoto problému. Druhým faktorem je i sociální struktura obyvatel na severu Moravy,“ nastínil Milan Klézl, mluvčí severomoravské policie, možný důvod, proč je v kraji každý měsíc vykázáno kolem dvaceti násilníků. Při šetření domácího násilí je podle Klézla nutné nejprve na místě zvážit, zda jsou naplněny všechny čtyři jeho základní znaky. Zda tedy probíhá opakovaně, jestli jeho intenzita postupně narůstá, zdali probíhá doma a konečně jestli je jasně vymezena role mezi násilnou a ohroženou osobou. „Pokud přistoupíme k vykázání, měly by být všechny tyto podmínky splněny. Nelze například provést vykázání při jednorázovém útoku, nebo v situacích, kdy není jasné rozdělení rolí mezi násilnou a ohroženou osobou,“ vysvětlil ještě policejní mluvčí a dodal: „Domácí násilí probíhá za zavřenými dveřmi, ale pokud k nějakým jednotlivým útokům došlo i na veřejnosti, tak i ty se berou v úvahu jako podpůrné. Podstatné je, aby jednotlivé útoky zapadaly do celkového kontextu domácího násilí.“ Oběti jsou v bytě konečně chráněny „Nový zákon, jenž chrání oběti domácího násilí, přinesl efekt, který měl.“ To jsou slova Marie Šedivé, vedoucí intervenčního centra Bílého kruhu bezpečí. To podává pomocnou ruku ohroženým na Ostravsku, Opavsku a Novojičínsku. „Lidé, kteří kvůli agresivnímu partnerovi dlouhá léta strádali, jsou konečně chráněni ve vlastním bytě. Je jim tak vytvořen prostor, aby se mohli v klidu zabývat svou situací a začali ji řešit,“ zamyslela se nad hlavními výhodami institutu vykázání Šedivá. V naprosté většině případů jsou podle ní oběťmi domácího násilí ženy. Až na ojedinělé výjimky nabízenou pomoc intervenčního centra přijímají. „Muži obvykle týrají své manželky nebo družky. Tragické je, že u mnoha případů jsou svědky tohoto násilí děti. V poslední době se objevují i případy, kdy se chovají agresivně mladiství kolem dvaceti let ke svým matkám,“ přiblížila závěrem nejčastější modely týrání za zavřenými dveřmi Marie Šedivá.

Více na téma domácí násilí najdete v dnešním (18.5.), pátečním vydání Frýdecko-místeckého a třineckého deníku.