Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Všechno jednou končí, do konce dospěla i mise trenéra Jiřího Nečka ve fotbalové Opavě. Stratég z Hané za tři a půl roku zanechal v Městských sadech nesmazatelnou stopu. Byť to byla jeho úplně první štace na postu hlavního kouče v profi kategorii dospělých, slavil s Opavou úspěchy. Navíc si získal na svou stranu fanoušky. Důkazem toho je i fakt, že i když byl během tohoto soutěžního ročníku pro neuspokojivé výsledky z funkce hlavního kouče odvolán, opouští klub jako hrdina, a to za bouřlivého aplausu tribun. Věčně pozitivně naladěný kouč mění destinaci, od nadcházejícího ročníku bude působit v konkurenčním Třinci.

Jiří, co vás napadne, když se vysloví Slezský FC Opava?

(Bez jakéhokoliv přemítání rychle odpoví). Výborný fotbal, výborní lidé, skvělé zázemí pro fotbal. Samozřejmě fanoušci, ti jsou pro mě nejlepší v republice. Nečekal jsem, že mé loučení bude mít u nich tak velkou odezvu. Měl jsem srdce, jak se říká, až v krku. Nezapomenutelná je Džekyho parta.

Opavská štace je v současné době pro vás minulostí. Byť jste byl v průběhu sezony odvolán z postu hlavního kouče, budou asi převládat kladné vzpomínky. Nebo se mýlím?

Vzpomínat na Opavu budu určitě jen v dobrém, ať už na práci v dorostu, nebo u týmu dospělých. Tenkrát jsem měl za úkol s dorostem postoupit zpět do celostátní ligy. Mohu říci, že tuto práci jsem si užíval. V průběhu soutěžního ročníku mě generální manažer Pavel Hadamczik jakoby odsunul k mužům, kde skončil pan Žemlík. Nechápu, proč to tenkrát vzdal a uvolnil mi místo. Pro mě byla práce u dospělých velkou motivací. Po odchodu Šultese přišel Libor Kozák, který nyní hraje v Itálii. Pro Opavu se jednalo o velký objev. Stále se mě na něj hodně lidí ptá. Liborovi se podařila velká věc, já osobně mu moc fandím.

Vzpomněl jste Libora Kozáka. Má tak velký talent, nebo je to fotbalový dříč?

U něj je důležité, že již v dorostu měl vše řádně srovnáno v hlavě. Ono když se zpětně ohlédnu, v tehdejším dorostu byli čtyři až pět lidí, kteří to měli někam dotáhnout. Někteří z nich to již naplnili. Ať Libor Kozák, Milan Halaška, Martin Uvíra nebo nově Pepa Květon. Tým, který jsem trénoval, měl velkou kvalitu, kluci dobře pracovali, vždyť na konci sezony měli tuším dvacetibodový náskok.

S týmem dospělých jste po dva roky hrál, jak se říká, o medaile, vnímáte to taky tak?

Bylo to krásné období. Když jsem k týmu přišel, tak jsme jen jednou těsně prohráli, pak přišla šňůra vítězných zápasů. Následoval druhý rok a v něm nešťastný konec s Jihlavou. Jenomže rozhodovalo se úplně někdy jindy. Naše domácí porážky naznačovaly, že nemáme až takové top mužstvo. Vidíte, nakonec se z postupu radovala Příbram, jež se v lize letos udržela, ve fotbale se prostě nedá předvídat.

Jenomže přišla sezona, kdy jste byl nucen odejít od mužstva. Vnímáte to jako hořký bod svého opavského působení?

Právě naopak. Jak říkal trenér Brückner, k trenéřině vyhazov patří. Kdo ho nezažije, není trenérem. Nedělám z toho žádnou tragédii, spíše obráceně, pokud to mančaftu pomůže, je to jenom dobře. Já jsem věřil ve zdejší kvalitu, že kluci půjdou nahoru a nebudou hrát o sestup.

Když se ohlédneme za posledními třemi roky Opavy ve druhé lize, dají se ta jednotlivá mužstva porovnat?

V prvních dvou sezonách jsme byli hodně silní v obraně a neinkasovali tolik branek. Ota Novák vychytal hodně nul. Nepodařilo se nám ale nahradit Honzu Pejšu. Tento stoper udělal pro Opavu opravdu moc a docela potom chyběl, mladí ho sice nahrazovali, ovšem jeho přehledu a chytrosti zatím nedosahovali. Nejhorší pro mě byl třeba domácí duel s Třincem. Měli jsme tenkrát zraněné hráče a na lavičce čtyři dorostence. Těžko se nám pak dařilo zvrátit rozjetý zápas. Mrzela mě i Jihlava, kdy jsme nedali dvě penalty, ale pořád jsem věřil, že se z toho kluci dostanou. Ani pak to negradovalo a následovalo mé odvolání. Já jsem měl ale u týmu zůstat a pomoct Radku Látalovi. Myslím si, že jsem svou funkci splnil, a doufám, že to hráče nakopne stejně jako Radka dál.

Říká se, že v Opavě vládne tvrdou rukou generální manažer Pavel Hadamczik. Jakým byl pro vás šéfem? Vycházeli jste spolu?

Měli jsme spolu velice dobrý vztah, ctil jsem ho ve věcech fotbalu, je to typ člověka, který vás vzbudí třeba o půl jedné ráno a chce si vykládat o fotbale. Něco podobného jsem zažil zatím jen u jednoho trenéra, a tím byl Karel Brückner. S Pavlem Hadamczikem se rozcházíme v dobrém, navzájem si vyjdeme vstříc, věříme si. Také jsem to slíbil divákům, že se sem jednou vrátím, a pokud to půjde, určitě budu chtít postoupit do ligy, pokud už v ní tedy nebudou, a to třeba s Radkem Látalem.

Vzpomněl jste Karla Brücknera, je to váš vzor?

Ano, když jsem trénoval v Olomouci juniory a devatenáctku dorost, hodně jsme s ním mluvili a přiznám se, že jsem od něj sbíral řadu poznatků, v některých věcech byl krok napřed. V oblasti rychlosti, to je jeho doména. Je to osobnost, které si vážím, člověk, ke kterému mohu zajít, jenž vždy poradí. Nezažil jsem ho jako despotu, i když tak možná vypadá, spíše naopak.

Nastal během vašeho opavského působení moment, že byste chtěl skončit? Řekl si, mám toho už dost?

Takový moment nenastal nikdy, i když probděných nocí tady v Opavě bylo hodně. Hlavně když jsme přijeli z utkání venku, kde jsme nešťastně prohráli. Jednou jsem tady seděl dokonce do rána. Po Jihlavě nebo po Třinci jsem přemýšlel, kde byla chyba, co jsem udělal špatně. Samozřejmě vše přebolí a druhý den se musíte vrhnout zpět do práce, dostat hráče do pohody, motivovat je, což se mi myslímdařilo, i proto doufám, že na mě i hráči budou vzpomínat v dobrém.

Kdybyste byl hlavním trenérem, prodloužíte smlouvu v Opavě ?

Určitě ano, Opava je pro mne srdeční záležitostí. Přirostla mi k srdci, a to i když jsem tady trénoval za nepříznivých podmínek Ukrajinců. Měl jsem štěstí na výbornou partu lidí, navíc pokud se vám daří, není důvod někam odcházet. Nejlepší je vrhnout se do práce a třeba věřit, že se vychová další Kozák.

Čeká vás Třinec. Jak to vidíte tam?

Nemaluju si vzdušné zámky, je to u hranic, tzn. nejen jiné zázemí, ale také diváci. Musím uznat, že Třinec bude tvrdá práce, hodně náročná, ale na druhou stranu se toho vůbec nebojím a věřím, že s Karlem Kulou to dáme dohromady a podaří se nám Třinec o kousek dál posunout. Rád bych s ním atakoval přední příčky.

Polsky už umíte?

Neumím a přiznám se, že když jsem trénoval v minulosti třinecký dorost a přišel do šatny, kde kluci hutorili polsky, musel jsem jim to zakázat.

Není žádným tajemstvím, že biflujete tvrdě španělštinu. Stále vás drží vize trénovat ve Španělsku?

Když jsem slyšel v Opavě mluvit Pavla Hapala španělsky s Brazilci, nadchlo mě to. Hodně se mi ta řeč líbila. Já umím trochu anglicky, věřím, že ve španělštině dojdu dál, chci se ji stále učit.

Motivace trénovat v zahraničí stále trvá?

Určitě ano, Pavel Hapal žil na Tenerife a chtěl by se tam za fotbalem vrátit. Kdyby byl zájem a mně se nějaká podobná nabídka naskytla, určitě bych s ním šel. Myslím si, že je to sen každého trenéra dostat se jednou někam do zahraničí, mít úspěch. Také hráče nabádám, aby měli před sebou nějakou vizi, motivaci, neboť bez toho to nejde.

Vaším velkým kamarádem je Pavel Hapal, nelákal vás do Žiliny?

Když mě oslovil Třinec, toto angažmá jsme spolu konzultovali. V době, kdy on dostal nabídku ze Žiliny, já už měl podepsaný Třinec. Kdybych ale byl volný, nezastírám, že by varianta se Žilinou byla možná.

Co nějaká humorná příhoda s fanoušky tady v Opavě?

Určitě jsme zažili spoustu příhod, kterým se smějeme dodnes. Budu se asi pořád opakovat, ale Opava mi přirostla k srdci, a to nejen Džeky, který je opravdovou ikonou. Bez něj a jeho party by kotel a okolí kolem něj tolik nežilo. Kdykoliv mi zavolají, vždy se jim budu snažit vyjít vstříc.

I kdyby chtěli permanentku do Třince?

I kdyby chtěli cokoli, vždy jim vyjdu vstříc a budu se snažit udělat maximum.

Určitě máte ale vizi, že byste chtěl vést ligu jako hlavní trenér

Určitě, to má každý. Když si projde mládeží a dostane se do mužů, má další cíle. Každý by chtěl jednou trénovat ligu, dostat se do pohárů a něco dokázat, zviditelnit se, je to taková touha. Musíme brát v potaz také to, že trenérů je hodně, v některých fázích se jim říká rychlokvašky. V nich jsem vyrůstal i já, nestydím se, že jsem hrával v Martině 2. ligu, pořád věřím, že kdo pracuje poctivě, může se do ligy dostat a něco dokázat.

Budete si chtít vzít někoho z Opavy do Třince?

Tipů by bylo hodně, líbil se mi Radek Mezlík, i třeba ikony jako Jarda Kolínek, Milan Barteska, což jsou hráči, kteří tady hodně dokázali, vážím si jich, vždy chtěli vyhrávat. Je poměrně těžké udržet si stálou motivaci. Ale kdybych si měl opravdu vybrat, vzal bych si snad celou půlku Opavy. Ve skutečnosti to samozřejmě nemůžu udělat a Pavel Hadamczik by asi také nebyl nadšený. Navíc to není můj styl. Z Opavy nikoho lanařit nebudu.

Co byste vzkázal všem lidem v Opavě ?

Že na ně budu vzpomínat vždy jen v dobrém, děkuji jim za přízeň. Nechtěl bych nic slibovat, ale rád bych se jednou vrátil a Slezský FC Opava trénoval v lize.