Kliknutím zvětšíte
Většina z nich má teprve dvaadvacet let, ale už nyní dosáhli na historický úspěch. V konkurenci dalších dvanácti evropských zemí skončili svěřenci trenéra Josefa Slámy na stříbrné pozici.
Před nedávnem jste se vrátili z evropského šampionátu neprofesionálních týmů. Jaké pocity či zážitky na vás Euro amatérů udělalo?
Zážitky jsou obrovské. Myslím si, že každý z nás si odnesl něco, ale na tenhle turnaj nikdo z nás určitě do smrti nezapomene. Kromě Kornyho (spoluhráč Filip Korneta, pozn. red.), který již v reprezentaci hrál, to byl pro nás jedinečný zážitek. Podle mého jsme až na finálový souboj se Španělskem odehráli super turnaj.
Bylo jistě příjemné se vcítit do role našich opravdových reprezentantů, které za chvíli čeká Euro v polské Wroclawi…
Celý turnaj jsme odehráli normálně v reprezentačních dresech, a když nám hráli naší hymnu a my se s klukama chytli za ramena…to zkrátka nejde popsat. Ta atmosféra kolem, spousta fanoušků, to se nám poštěstí asi jen jednou za život.
Domů jste se vrátili jako vícemistři Evropy. Jak vám tahle zkušenost může pomoci do další fotbalové kariéry? Přeci jen máte ve Frýdlantu hodně mladý kádr, který má před sebou velkou budoucnost…
Věřím, že nám tenhle úspěch, ale i zkušenosti pomohou. Podle mého jsme se dokázali na šampionátu ještě více stmelit, a to je v kolektivních sportech vždy hodně důležité. Ve spoustě zápasech, hlavně v těch vyřazovacích, jsme si dokázali, že v nás to frýdlantské srdíčko tepe. Všichni jsme mohli zjistit, že hrát se dá s každým. Vždyť proti nám stály takové fotbalové velmoci, jako byli Němci, Italové nebo Španělé. Turnaj vyšel Filipovi Kornetovi o kterého se tam hned zajímali agenti.
Vraťme se tedy ještě k vašemu vystoupení v základní skupině, kterou jste projeli bez obdržené branky…
Podle mého jsme dostali velice přijatelnou skupinu. Švýcaři, ti byli opravdu někde jinde. Ty jsme přehráli vcelku jednoznačně. Dali jsme jim rychlý gól, který nás uklidnil a pak to šlo ráz na ráz. Náš druhý soupeř, Holandsko, se na náš úvodní zápas byli podívat, takže se mohli pečlivě připravit. Prý měli mezi sebou nějakého skauta z první ligy, který jim radil, jak na nás mají hrát. Hra byla pořád kouskovaná, hodně využívali svého brankáře, jelikož malé domů byly povoleny. Po taktické stránce odehrál soupeř velice dobré utkání. I když jsme měli více ze hry, tak nás moc k ničemu nepustili. To třetí utkání s Dánskem nám opět už ale vyšlo. Oni sice kalkulovali se svým konečným umístěním a následným soupeřem pro čtvrtfinále. Dokonce nepostavili i svého nejlepšího hráče, ale i tak jsem přesvědčen, že bychom je porazili. Skupinu jsme vyhráli naprosto oprávněně.
Ve čtvrtfinále vás čekali Němci. To nebyl zrovna lehký soupeř asi?
To tedy nebyl. Asi jsme vyfasovali toho nejtěžšího soupeře, kterého jsme mohli dostat. Proti nim to byl ale prestižní zápas. To bylo jak ve velkém fotbale, hodně prestižní. Zápas nám moc nevyšel. Dostali jsme vcelku brzy dva góly a otáčet takový stav proti Němcům je hodně těžké. Naštěstí jsme dali docela brzy kontaktní gól na 1:2 a pak se nám podařilo i vyrovnat. V penaltách jsme si věřili, přeci jen brankář Zdeněk Jež je výborný, což se nakonec i potvrdilo.
Pak už nebylo z čeho vybírat. V semifinále na vás čekali silní Italové, ve finále ještě silnější Španělé…
Oba celky patřily před šampionátem k největším favoritům. I proto jsme šli do semifinálové bitvy s vědomím, že buď nám to finále vyjde, nebo ne. Na klucích ale bylo vidět, že se jen tak lehce vzdát nemíní. Opět jsme o gól prohrávali, ale podařilo se nám vyrovnat. V těch chvílích nám hodně pomáhali fanoušci, ale i celý realizační tým včetně hráčů z lavičky. Všichni táhli za jeden provaz. Došlo opět na penalty a znovu čaroval gólman Jež. Navíc kluci ty penalty kopali super. No a finále? (smích) Co k tomu říct. Hráli jsme proti Španělům, v hledišti se tlačilo třitisíce diváků. Dokonce jsme se ujali vedení, ale takovou nešťastnou brankou jsme pak o vedení přišli. V penaltách už klukům chyběly síly, i to pověstné štěstíčko.
Jak na vás pak zapůsobil příjezd domů, kde vás čekalo mnoho fanoušků?
Už cestou domů jsme s klukama probírali, jak to asi bude všechno vypadat, kolik lidí příjde a tak. Ta realita naše očekávání nakonec stejně přebila. Bylo to něco fantastického. Jde vidět, že tím fotbalem tady ve Frýdlatně lidi žijí. Přiznám se, že jsem nic takového ve své krátké fotbalové kariéře ještě nezažil. I proto bych zdejšímu vedení, ale i městu, přál vyšší soutěž, než se tu teď hraje.
Když se zpětně ohlídneš za skončeným Eurem, jaký největší zážitek sis z rakouského Kleinarlu přivezl?
Pro mě je to asi čtvrtfinálový vypjatý duel s Němci. Bylo tam sice spousta super zápasů, ale na mě nejvíce zapůsobilo tohle. Právě v tom čtvrtfinále jsme se nejvíce semkli. No a když si vzpomenu na tu poslední penaltu, po které jsme všichni na Zdenu Ježe naskákali, ještě teď mám z toho husí kůži (smích).
Související články: Frýdlant si z Rakouska veze stříbrné medaile
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
