Ondřej Prepsl: Všechny naše porážky moc prožívám

Osobnost Deníku

Jakub Bolf se vrátil do Třince. Co řekl o strýci Reném, legendě Baníku?

Pomoci Třinci vyhrát MSFL a posunout ho o stupínek výš přišel na startu jara krajní…

Přečíst článek >

Pětadvacetiletý odchovanec ostravského Baníku nechyběl trenéru Duhanovi ani minutu. „Jestli se nemýlím, měl by to být vůbec první půlrok tady ve Frýdku, kdy jsem odchytal všechny mistrovské zápasy. I z toho pohledu musím říct, že podzim byl vydařený," začala zpověď deníku frýdecko-místecká jednička.

Valcíři o druhé lize už několik let snili. Teď tady je a vy máte za sebou odehraný podzim. Splnila druhá liga vaše očekávání?
Přiznám se, že ani já samotný jsem nevěděl, co od druhé ligy mám očekávat. Všichni jsme se ale v kabině na začátek sezony těšili, vždyť to byl, jak říkáte, náš dlouholetý sen. O druhé lize se v klubu i městě mluvilo snad od té doby, co jsem tu přišel, a to je nějakých šest let. Začátek sezony byl famózní. Tomu se tehdy ani nechtělo věřit. Pak nám ale bohužel nevyšel domácí zápas s Třincem a hned následují ve Varnsdorfu, což nás dostalo do určitého útlumu. V dalších kolech nás čekali soupeři, kde jsme mohli jen překvapit. To bohužel nevyšlo, ale naštěstí jsme se v závěrečných třech kolech vzchopili. Podzim tedy hodnotíme kladně.

Který podzimní zápas byl pro vás osobně nejtěžší?
Nejtěžší? (krátce se zamyslí) Asi právě ty dva duely Třinec a Varnsdorf. Za celých sto osmdesát minut jsem se pořádně nedotknul míče a dostal jsem dvě branky. Navíc jsme oba duely prohrály. To bylo tehdy pro mě strašně těžké, hlavně se s tím nějak srovnat. Pak zase přišla utkání, kdy těch střel šlo na mě podstatně více, ale pro mě byly určitě nejtěžší zápasy právě ty zmiňované dva.

A když to vezmeme z té druhé stránky. Byly utkání, kdy jste se, jak se říká, nezapotil?
To bylo asi v době našeho laufu. První utkání, které jsme hráli doma s Bohemkou, jsem si z brány mohl doslova užívat. Ale utkání, ve kterém bych se vyloženě nudil, to ve druhé lize snad ani nejde.

Podzimní atmosféra ve Stovkách byla přímo úžasná. Jak jste vnímal například mexické vlny, které tu v prvních duelech kolovaly?
Jsem pamětníkem našeho pohárového zápasu se Spartou, kdy byly Stovky vyprodané a zápas měl výbornou kulisu. Je ale pravdou, že ta euforie, která tu panovala, všechny ty články a reportáže v televizi…tak to jsem ještě ve své kariéře nezažil. Přiznám se, že jsem měl hodněkrát při zápasech husí kůži.

Jak to vidíte vy? Měli jste v té vítězné euforii nosánky nahoru a nebo zkrátka přišla krize?
Já si nemyslím, že bychom se nějak vznášeli ve výšinách. Všichni jsme věděli, že druhá liga je hodně těžká a že jsme v několika zápasech měli i štěstí. Nejen v zápasech, ale ani na tréninku jsem nikdy nezpozoroval, že by kluci začali něco kvůli uspokojení vypouštět. Vždy se tu makalo naplno. Spíš to vidím tak, že nás potkaly dva smolné zápasy. Kdybychom je zvládli, hlavně ten domácí zápas s Třincem, tak by se ten půlrok určitě vyvíjel ještě lépe, než nakonec dopadl.

Jaké máte předzápasové rituály?
A víte, že jsem celou svou kariéru žádný rituál neměl (smích). Teď jsem se ale přistihnul, že před každým zápasem se chodím dostrojovat do sprch. Nevím proč, ani jak to vzniklo, ale asi to bylo po nějaké předzápasové rozcvičce, kdy jsem byl hodně špinavý. Od té doby to teď dělám a dokonce i tomu věřím.

Kolik brankářských rukavic za sezonu dokážete spotřebovat?
Těch tréninkových tak tři čtyři páry. U těch zápasových je toho určitě méně. Ve druhé lize si myslím, že padnou dva páry.

Kdo bývá vašim největším kritikem?
Asi trenér Duhan (zasměje se). Kromě Varnsdorfu byla na všech našich zápasech i moje rodina, takže spoustu věcí jsem po utkáních konzultoval rovněž se svým tátou.

Žena vám do fotbalu nemluví?
Ale ano, určitě se o něm pobavíme, ale ona je k fotbalu spíš taková roztomilá. Žádný fotbalový odborník, který by mi něco vyčítal.

Pozná na vás, že se vám zápas nevydařil a nebo si fotbal přes domácí práh nenosíte?
Myslím si, že na mě vždy pozná, že se něco na tréninku nebo v zápase stalo. Asi jsou na mě ty emoce moc vidět. Je pravdou, že ty prohry prožívám hodně dlouho.

Sezona vám skončila, na chvíli dostanete od trenéra určitě volno. Máte už něco v plánu na tyto dny?
U mě, nebo spíš u nás, je to jasné. Vzhledem k tomu, že náš syn oslaví v prosinci své první narozeniny, tak se určitě budu věnovat jemu. Konečně na něj vlastně budu mít i více času. Taky si zajdu zahrát nějaký ten doplňkový sport.

Blíží se Vánoce, čas dárků. Máte již pro svého brankářského parťáka Jiřího Hlaváče něco vymyšleného?
Ještě pro něj dárek pořád vybírám, jelikož jsem mu už na jeho narozeniny slíbil něco pořádného. Není to nic konkrétního, ale oba máme zálibu v tom nakousnutém jablíčku, tak možná něco od nich to bude. (sch)