K trenéřině, jak sám říká, se dostal spíš náhodou. „Zhruba před tím půlrokem jsem začal mít problémy s kolenem, které mě teď momentálně v hraní limituje. Já ale u fotbalu chtěl zůstat, takže když přišla možnost trénovat, kývnul jsem," usmál se bývalý hráč Frýdku-Místku, Nového Jičína, Valašského Meziříčí, Dobré, Frýdlantu nad Ostravicí, Smilovic a naposledy Bašky.

Jak jste se k trénování vlastně dostal?
Když jsem začal mít problémy s kolenem, tak za mnou přišli kluci, zda-li bych nechtěl tým převzít po odcházejícím trenérovi Oslejškovi. Já jim nakonec kývl, ale měl jsem jednu podmínku. Že musí chodit na tréninky v dostatečném počtu.

Splnili hráči vaši podmínku?
To víte, že nesplnili. Trénovat fotbalisty v okrese je fakt náročné. Vůbec nevíte, co od těch hráčů můžete čekat. A to jak po fotbalové stránce, tak i té lidské, jelikož jsem přesvědčen, že fotbalu nedávají všechno. I na této okresní úrovni.

Je vašim cílem trénovat jednou vyšší soutěž?
Tak tuhle otázku prozatím vůbec neřeším. Uvidím, co vůbec bude po skončení této sezony. Nechám tomu volný průběh. 

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání Frýdecko-místeckého a třineckého deníku.