Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Skoro všichni futsalisté Třince jsou odchovanci místního fotbalového klubu. Vy, jako jediný, místního krasobruslařského oddílu…

Fotbal jsem hrával jenom ve škole. Futsal jsem začal hrát s Martinem Gajdzicou, který založil tým Autodoprava Gajdzica. Hrávali jsme turnaje v malé kopané, ale posléze jsme se stali béčkem Likopu. Tam si mě všiml pan Cieslar (dlouholetý předseda futsalového klubu v Třinci – pozn. aut.) a vytáhl si mě do áčka. Futsal jsem začal hrát asi tak v šestnácti letech, do druhé ligy jsem nakoukl, když mi bylo třiadvacet.

Druhou ligu jste moc dlouho nehrál, po čase jste se z třinecké sestavy vytratil.

To je pravda. Odehrál jsem dvě plné sezony. Začal jsem trénovat začínající krasobruslaře a navíc jsem se musel připravovat sám, abych se mohl účastnit krasobruslařských revue. Chodil jsem běhat, navštěvoval jsem posilovnu, trénoval na ledě, zkrátka jsem si udržoval figuru. Kromě toho jsem se zabýval přípravou choreografií, takže toho na mně bylo docela dost. Na futsal nebylo moc času.

Před pár týdny jste se k futsalu vrátil po pětileté odmlce. Jak je možné, že na vás není patrná dlouhá pauza?

Nemyslím si, že bych odehrál nějaké extra zápasy.

V prvním jste se spíše rozkoukával, ale ve druhém jste patřil mezi nejlepší hráče Třince.

Opravdu? Tak to děkuji za pochvalu, to jsem rád. Myslím si, že mužstvu něčím jenom pomohu. Žádné extra výkony nepředvádím.

Pomohlo vám pár tréninků, na nichž jste se před nástupem do utkání objevil?

Určitě. U mě je to jen otázka bojovnosti. Pokud mi protihráči nechají prostor, vždy jim uteču. Pokud je obrana pevnější, pak je to problém. Posledně (v zápase s Líšní – pozn. aut.) moc extra nebyla. Připadalo mi, že mám docela dost prostoru. Ale možná to bylo tím, že obrana soupeře nebyla příliš sehraná. Měl jsem volnost, předkopl jsem si míč a utekl.

Na to, že jste nikdy nehrál fotbal závodně, máte na první pohled slušnou techniku a velmi dobrý pohyb. Má to nějakou spojitost s krasobruslením?

Vždycky jsem měl strašně silné nohy, takže mohu rychle měnit těžiště. Pomohlo mi k tomu bruslení (choreografie – pokřikuje na Rakowského dvojice okolo procházejících spoluhráčů). S míčem, si myslím, že už to tak dobré není. Od pohledu to je vidět. Mám silné nohy a slušnou koordinaci pohybů, to je moje výhoda oproti ostatním. Řekl bych, že tahle stránka se v českém fotbale všeobecně zanedbává.

Opravdu si to myslíte?

Ano. Málo se věnuje dynamice, síle a koordinaci pohybů. Rychlost se zvyšuje jenom nějakým běháním, málokdy se zařazují speciální posilovací cviky, jimiž se dá zpevnit střed těla. U nás se jenom běhá a využívá nějakých základních posilovacích cviků. Myslím si, že to kondiční cvičení by mělo být variabilnější a mělo by obsahovat více posilovacích prvků pro celé tělo. A nezanedbává se to jenom ve fotbale, ale také i v hokeji.

Přijde vám, že krasobruslaři trénují intenzivněji?

To určitě. Nemáme pouze bruslení, ale běhání, gymnastiku, balet, posilování. Používáme asi pět různých druhů sportů, při kterých se pohyby prolínají.

Vraťme se zpátky k futsalu. Letos máte před sebou už jen derniéru v Tišnově. Budete za Likop nastupovat také v příští sezoně?

Možná to zazní divně, ale imponuje mi osoba pana Cieslara. Když uzná, že bude žádoucí, abych mužstvu nějak pomohl, a nasadí mě do utkání, budu se snažit pomoct. Nechci se přeceňovat. V mužstvu jsou lepší futsalisté, větší borci, kteří by měli hrát. Když mě pan Cieslar požádá, rád přijdu a pomohu.

Co říkáte na účinkování Třince v probíhajícím ročníku?

Je otázka, jaké cíle mužstvo mělo. Osobně mám za to, že omlazení kádru a s ním spojená sázka na budoucnost byla krokem správným směrem. V dalších sezonách se to vyplatí a určitě se to projeví. Na jaře to v provedení třineckého mužstva není ono, ale je to také tím, že mladí kluci začali hrát fotbal, snášeli velkou tréninkovou zátěž, takže jim někdy docházely síly. Myslím si, že příští rok začnou těžit ze svých zkušeností a budou o dvě třídy výš. (rom)