Bydlí v Kosicích u Chlumce nad Cidlinou a miluje hokej. Nefandí však Pardubicím ani Hradci Králové, které má na dosah. Její srdce bije pro Třinec. To však není jediné zajímavé v příběhu Jaroslavy Ornstové. Je trojnásobnou babičkou a v životě ji zradilo zdraví. Vzepřela se prognózám a s osudem svedla boj o dvě lásky rodinu a Oceláře. Na obou frontách zvítězila.

Jde o poslední příběh z projektu Radegast Hořká volba. Nejobětavějším třineckým fanouškem se stala právě Jaroslava Ornstová, která převzala během druhého čtvrtfinálového duelu s Chomutovem od útočníka Erika Hrni kamenný puk.

„Polovina lidí v Kosicích vůbec nevěděla, kde je Třinec. Teď to ví moc dobře," řekla Ornstová, která byla v Třinci poprvé na hokeji v roce 2005.

Před pěti lety jí lékaři diagnostikovali zákeřnou dystrofii, při které dochází k rozkladu tkáně. Aktivní sportovkyně, která zbožňovala lyže, kolo a tanec, tak zůstala zcela upoutána na lůžku.

„Doktor mi řekl, že lyže, kolo a střevíčky můžu prodat, protože už je nikdy nebudu potřebovat. Musela jsem se vzdát všeho. Odmítla jsem ale ztratit dvě největší lásky rodinu a hokej," řekla.

Po půlročním boji se začala vracet do života. Diagnóze a prognózám navzdory. „Bylo to těžké období. Lékaři mi tehdy nedávali moc šancí. Dnes mě v revmatologické poradně často představují jako příběh síly a vůle, který se vzepřel osudu," podotkla odhodlaná bojovnice, která se k hokejové lásce brzy vrátila a na invalidním vozíku v klubových barvách často navštěvuje zápasy Třince.

Sílu a energii čerpala v těžkých časech také z nabytého přátelství, které se zrodilo během nejtěžší fáze její nemoci. „Když mi bylo nejhůř, zkontaktovala jsem prostřednictvím facebooku Honzu Peterka a jeho manželku, kteří mě pak přijeli nečekaně navštívit. Z Ocelářů se nakonec stala moje druhá rodina, kterou přijali i ostatní členové našeho rodu. Dnes už jezdíme dvěma auty, protože nikdo nechce zůstat doma," uzavřela Jaroslava Ornstová.