Ve své publikaci, kterou můžeme chápat také jako příspěvek k letošnímu 120. výročí založení Tělocvičné jednoty Sokol Místek, se zabývá činností místeckého Sokola od jeho založení až po zrušení v době Protektorátu Čechy a Morava. Publikace o 174 stranách je rozdělena do 15 kapitol s bohatým obrazovým doprovodem k dějinám tohoto spolku, nechybí ani část s medailónky významných činovníků místeckého Sokola a závěrečné přílohy.

Text je rozčleněn do kapitol, které chronologicky mapují vývoj místecké sokolské jednoty. Jako názvy kapitol autor vybral citáty, které s jejich obsahem nějakým způsobem souvisí. První kapitola nazvaná „Tužme se!“ se věnuje počátečním „dětským nemocem“ Sokola, kdy jeho činnost ovlivňovaly časté osobní spory a existenční těžkosti. V dalších kapitolách se pak zabývá obdobím stabilizace poměrů ve spolku a jeho pevným zakotvením v kulturním a společenském životě Místku a jeho okolí, začleněním do Sokolské župy Moravskoslezské, počtem členů, vznikem ženského tělocvičného odboru, tíživou situací během první světové války, kdy bylo mnoho sokolů odvedeno na evropská bojiště.

Adamec neopomněl zmínit ani období největšího rozvoje místecké sokolské jednoty v době samostatné Československé republiky. Popsal také problémy s výstavbou vlastní sokolovny, které nakonec vyústily alespoň k postavení sokolského pavilonu. Ten měl být provizorním řešením, než se podaří shromáždit dostatečné množství peněz na výstavbu sokolovny. Jak dnes víme, nikdy se to už nepodařilo realizovat. Závěrečná kapitola nazvaná „Nikdo z nás to nečekal“ popisuje poslední roky existence místecké jednoty až do rozpuštění sokolské organizace v roce 1941. V roce 1945 sice došlo k obnovení Sokola, to už je ale jiná kapitola v jeho dějinách.