Na velkých letních festivalech, pro něž je příznačná odvázaná atmosféra jakési spiklenecké pospolitosti už tolik často nevystupujete. Ale vzpomínky zřejmě máte. Dokážete si představit, že byste ještě pořád v zákulisí smyla šminky, navlékla džíny, šla si koupit ke stánku párek s hořčicí, kelímkové pivo a pořádně si to užila?

Nikdy jsem nebyla v roli té co se chodí pouze dívat. Od puberty jsem na jevišti, ale baví mě to, takže bych neměnila. Někdo se prostě baví tak, že baví druhé. Mimochodem párek s hořčicí si dám stoprocentně.

Zdržíte se v Ostravě a půjdete se podívat na nějaký koncert?

Nabízí se vystoupení Sinéad O´Connor. Bohužel musím letět už jinam, ale pořád mám v hlavě vaší předchozí otázku. Víte co by se mě líbilo? Být chvíli neviditelná. To bych si pak v klidu sedla do trávy, koupila si něco úžasnýho na zub, k tomu litr vody, koukala po lidech a vychutnávala si nějaký skvělý koncert. Teď to bohužel nejde. Hlavně mě neříkejte, že si myslíte, že v tom nevidíte problém.

Colours of Ostrava je v České republice jakýmsi symbolem hudby, které se říká world music. Tedy exotické hudby ze všech koutů světa. Kus jste ho projela, která hudba vás nejvíc zasáhla?

Mám ráda temperamentní hudbu a tu umíme i u nás. Rómský festival je a bude vždy i pro mne radost. Líbí s mně také ruské chóry. A na jednom ostrově na Maledivách jsem zažila deset chlapíků řádit na bubny tak, že mě spadla brada. Neskutečný zážitek umocnili i dva domorodí tanečníci. Nemohla jsem nadšením ani dýchat a dostala úplný vztek, že po svém fantastickém výkonu odcházeli do ticha, nikdo jim netleskal. Já přitom řvala nadšením“.

Přichystáte publiku na Colours of Ostrava nějaké překvapení?

Nechystám žádná překvapení. Jedu si k vám zazpívat!!!