Oceán vylétl na vrchol, pád byl ale rychlý

Do té doby přitom interprety, jihočeskou skupinu Oceán, téměř nikdo neznal, a přitom už tihle novoromantici měli v kapse trojí vítězství v Rockové lize. Ano, to není mýlka!

Oceán odstartoval svou dráhu s jiným aranžmá, syrově kytarovějším, a také v odlišném složení. Až rok před vydáním singlu Ráchel se vykrystalizovalo kvarteto Petr Muk, Petr Kučera, Jan Vozáry a Dušan Vozáry, které pak po následujících pět let uctívaly tisíce „depešáků" od Aše po Košice. Skoro přes noc se z Oceánu staly zářící hvězdy, zároveň šlo o jednu z typově nejvýraznějších kapel české hudební scény od sametové revoluce až do dneška.

Definitivní průlom zaznamenal Oceán v prosinci 1989, kdy kapela dostala možnost předskakovat slavným Erasure při jejich britském turné. Domů se tihle Jihočeši vrátili zkušenější, a vzhledem k vydání veleúspěšné první desky Dávná zem i následné záplavě koncertů už nemuseli ani řešit existenční problémy například tím, že by musel frontmen kapely pracovat i nadále jako topič…

Zejména na severu Moravy se Muk a spol. těšili velké oblibě. Fanoušky Oceánu si přitom nikdo nemohl splést – většinou chodili všichni v černém, nejprve s číry na hlavě, poté, co Muk silně začal inklinovat k judaismu, s jarmulkami na temenech. „Pamatuji si koncert v ostravském Tatranu, kde bylo dlouho dopředu vyprodáno a lidé od rána stáli frontu u haly, jen aby byli co nejblíž pódia. To byla fakt pravá oceánománie," vzpomíná jeden z otrodoxních fanoušků Michal Drlík.

V roce 1991 přišla druhá výtečná deska s názvem Pyramida snů. Oceán vylétl až na vrchol slávy, jenže asi tak jako každá úspěšná kapela časem došel k bodu zlomu. Stále častěji se uvnitř čtveřice debatovalo o tom, co bude dál. Petr Muk s Petrem Kučerou rozjeli melodičtější a kytarový projekt Shalom, bratři Vozáryové mezitím inklinovali k tajemné a syntezátorové Dévě. Fanoušci však tohle tříštění sil nesli s nelibostí, samotný Oceán jako by začal přešlapovat na místě.

Třetí album 2 a ½ to ostatně o rok později dokumentovalo, obsahovalo totiž pět „repasovaných" starších songů. Jako by už nebyla vůle pokračovat. Oceán ještě absolvoval pár koncertů, Ostrava dokonce na už dávno neexistujícím zimním stadionu Josefa Kotase viděla společné vystoupení Oceánu a Shalomu, ale v roce 1993 přišel definitivní konec.

Několik pokusů oživit legendu naráželo na nechuť a zaneprázdnění Petra Muka. Až po jeho tragické smrti se skupina rozhodla uctít Petrovu památku návratem na koncertní pódia po dlouhých osmnácti letech. Aby se kapela vyhnula srovnávání s charismatickým projevem Petra Muka, zvolila ženský vokál v podobě excentrické krásky Jitky Charvátové.

Loňské krátké turné na počest památky Petra Muka mělo také ostravskou zastávku. Zpět do našeho regionu se legendární skupina vrátí v sobotu 21. července, kdy při jediném letošním koncertu na severu Moravy vystoupí v amfiteátru letního kina v Bohumíně. Potvrdí se, že Oceán měl vždycky na Ostravsku silné fanouškovské zázemí, nebo už „depešáci" na vzkříšenou kapelu zanevřeli?

TOMÁŠ BROSS