Hudební oslavy jubilea byly naplánovány na zítřek večer v ostravském klubu Parník, kdy se měl oslavenec objevit na pódiu spolu s řadou dalších muzikantských přátel, jakými jsou hudební seskupení Jamajz (Pepa Streichl, Ivo Cicvárek, Jiří Svítek) či Hořký kafe (Jan Rejhon, Petr Babec a host Hana Kopřivová), Praha-FM anebo Pakostra Blues (Radek Pastrňák, Jiří Kostadinov, Joe After), Arnošt Frauenberg, ale také Petr Kalandra Memory Band.

Namísto juchání v Parníku se Pepa Streichl ocitl v nemocnici v Třinci-Podlesí. „Před několika dny jsem pocítil nevolnost. Myslel jsem si, že mám infarkt, ale lékaři můj stav později diagnostikovali jako srdeční slabost. Nejprve mě odvezli do nemocnice v Ostravě-Vítkovicích a nyní ležím v jiné nemocnici – v Třinci-Podlesí. Zatím chodím na různá vyšetření, ale nikdo není schopen mi říci, co mi vlastně je, takže jenom čekám, nevím, jestli na Godota…,“ svěřil se včera se svou pověstnou ironií Pepa Streichl, „Taky bys měl přijet a podívat se, jak to vypadá s naším současným zdravotnictvím,“ neodpustil si svůj sarkasmus známý ostravský bluesman.

„Jo a klidně napiš, že když jsem ležel v roce 1995 po mrtvičce ve špitále, všude kolem byly sestřičky, které měly krásné modré zdravotní stejnokroje a úžasné minisukně. Ale dneska, nevím, jestli to jsou tepláky či co…“ glosoval svůj pobyt na nemocničním lůžku Pepa Streichl. Prý má s sebou krásnou knížku Mistr a Markétka, ale je tak neklidný, že se zatím nemůže prý na čtení soustředit.

Věřme, že se Pepa brzy uzdraví a plánovaný koncert, který byl přeložen (přesný termín zatím není znám), se uskuteční se všemi ohlášenými gratulanty. „Šedesátka mě nezaskočila, akorát jsem překvapen, jak to všechno rychle utíká. Něco bylo tak strašně dávno, že si na to ani raději nepamatuji. Pokud jde o mé hudební přátele, samozřejmě, že nenahraditelnou ztrátou byla pro mě navždy smrt Richarda Kroczka staršího, který byl mým velkým přítelem, učitelem a hudebníkem par excellence.“

Na otázku, zda ještě Pepa Streichl mívá sny v hudební oblasti, chvilku se zamyslí a odpoví:

„Kdysi mě to snění hnalo kupředu, teď sním občas taky, ale to snění už není až zase tak moc mimo realitu. Jsou to spíše přání, co bych si chtěl ještě splnit …“