Prvních osm ročníků Gajdyfestu proběhlo v hájence v Oldřichovicích, v posledních pěti letech se hlavní festivalové dění přesunulo do restaurace Zobawa. Pořadatel Aleš Adamík ale upozornil, že letos se muzikanti sjedou do Hrčavy.

„Nebude třinecký festival, který byl obrovskou akcí s padesáti muzikanty. Přijedou jen vybraní mistři gajdoši bez ostatních nástrojů,“ shrnul Adamík. Gajdyfest má své věrné publikum, velký sál Zobawy býval tradičně vyprodán. V Hrčavě půjde o uzavřenější společnost, zájemci o výjimečný zážitek se zde dostanou na místenky.

„Dudy či gajdy jsou archaický hudební nástroj, který můžeme v různých podobách najít v hudebním instrumentáři mnoha národů. V našem regionu byly gajdy nedílnou součástí podhorské karpatské pastevecké kultury,“ připomněl Adamík s tím, že legendární Gajdošská muzika Vladka Zogaty zpracovává materiál z oblasti Hrčavy, kde se živé lidové zvyky dochovaly až do padesátých let minulého století.

Sám Zogata je nositelem významného ocenění za udržování rodové hudební tradice. „Nese obrovskou zásluhu na tom, že hrčavské písničky hrají muzikanti nejen na Moravě a ve Slezsku, ale i v různých koutech světa,“ dodal pořadatel unikátní akce. Velkou raritou na Gajdyfestu bylo před třemi lety vystoupení muzikanta z Kuby, jenž zahrál na španělské gajdy.

Aleš Adamík: Při letošním Gajdyfestu si tak trochu vydechneme

Dudácký svátek Gajdyfest má od začátku na starosti muzikant Aleš Adamík (na snímku vpravo). V rozhovoru přiblížil, čím je letošní ročník zvláštní, a prozradil i to, proč jezdí rád na Hrčavu.

Pořádáte unikátní festival Gajdyfest. Jak a kdy tento nápad vznikl?

V roce 1996 probíhal na folklorním festivalu ve Strážnici pořad Gajdovali Gajdoši z Moravy a Slezska, který režíroval můj kolega ze studií a kamarád Zdeněk Tofel, redaktor ostravského studia Českého rozhlasu. Program v té době do jisté míry mapoval, co se kde na Moravě a ve Slezsku děje v oblasti gajd a gajdošskýh muzik. Pořad měl docela mimořádný úspěch, a tak se rovnou zopakoval další rok v Čechách a v roce 1998 i u nás v Třinci v oldřichovické hájence. Muzikantům a věřím, že i divákům, se listopadové setkání gajdošů v Třinci natolik zalíbilo, že se hned ptali, kdy že bude další ročník. A letos? Už je to ročník čtrnáctý.

Lidové muzice se věnujete od 70. let minulého století. Pozorujete, že i ona se nějakým způsobem vyvíjí?

S vývojem lidové muziky je to značně složité, lidovou muziku, kterou dnes většinou posloucháme a kterou si představujeme pod slovem folklor, zapisovali sběratelé od 19. století. Můžeme zde připomenout Františka Ladislava Čelakovského a jeho Slovanské národní písně nebo rozsáhlou sbírku téměř 2400 písní moravského rodáka Františka Sušila, dílo Leoše Janáčka a nebo zápisy písní z minulého století, mezi kterými naše gajdošská muzika čerpala témata z knihy Hrčava Ladislava Stolaříka. Tím chci zejména říci, že se nejedná o nic značně archaického. Pracujeme tedy s hudebním materiálem povětšinou ne starším dvou set let. S nástupem technického věku ve 20. století se pomalu začala vytrácet ústní lidová slovesnost a tím ustrnul i vývoj lidové písně. Nicméně písně byly naštěstí zapsány, zaznamenány. A nyní spíše záleží na tom, jak která muzika nebo interpret s písní naloží. A tady se situace vyvíjí. Můžeme slyšet lidové písně se snahou o autentické podání, nebo upravené, stylizované nebo zcela přepracované jak ve vážné, tak populární muzice. Tedy nesmírně důležité je, že je zde pomyslná studnice, ze které můžeme stále čerpat, a to se neustále děje.

Zajímají vás tradice, zvyky či tance zejména z oblasti Hrčavy. Tato obec je podle vás doslova folklorní úkaz. Znamená to, že sem jezdíte často a rád?

Beskydské kopce jsou velmi kouzelné, takový výlet na Girovou ze Studeničného kolem „Čertich mlynu“ na samý vrchol kopce a dále na Hrčavu je úžasná procházka, a to nejen přírodou, ale i pověstmi a bájemi opředeným okolím. Dlouhé roky spolupracuji při mých projektech s chatou na Studeničném u Wawrzacza, všichni místní mě tam dobře znají a já je. Drsný kraj a na pohled drsní lidé, ale úžasní horalé. Oblíbeným místem je určitě Śikorovo buda, jak nazýváme místní starou dřevěnou krčmu. Jen je velmi poskrovnu otevřena. A jezdím sem rád i na motorce, klikaté cestičky, doslova s průjezdem tří států. Jak jinak, když je Hrčava na trojmezí.

Jaký bude letošní Gajdyfest? Bude se něčím lišit od předchozích ročníků?

Letošní Gajdyfest je tak trochu vydechnutím před 15. ročníkem, který nás čeká v příštím roce. Letos se schází jen gajdoši a dudáci majstři. Festival bude mít pro veřejnost jen jeden koncertní den, a to 5. listopadu v 17 hodin na Hrčavě v krčmě u Śikory. Tady zůstaneme věrni započaté tradici gajdošského festivalu. Kdo se dostane do hospody – místa je tam poskrovnu – uslyší zvuky ze slovenských kopců v podání gajdošů a fujaristů Lubomíra Tatarky, Drahoše Daloše, Jura Dufeka a Rasťa Šimkoviče, české dudy představí Hanka Klímová, sběratel dud a gajd Vladimír Kovářík, dále z Moravských Kopanic Petr Pilát, ze Slezska zahraje gajdy Hanka Olšanská a další. Podrobné informace o koncertu a možnost rezervovat místo naleznou čtenáři na stránkách www.zusaplus.cz.