VYBERTE SI REGION

Ve Valašském muzeu ožila metylovská tradice výroby bičů

ROŽNOV POD RADHOŠTĚM, METYLOVICE – Valašské muzeum v přírodě uspořádalo výstavu Kožané město, kerá vzdává hold výrobbcům bičů a emenů z Metylovic. Na vernisáž přijely dva autobusy z Metylovic.

8.8.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Erik Kluka

Návštěvníci výstavy uvidí kůže, výrobky, fotografie i písemně zachycené výroky pamětníků v našem nářečí. Kresby na panelu znázorňují postup při vyčiňování kůže a výrobě bičů. Návštěvníky jistě upoutají i krásně vyčiněné kůže jelena, divokého prasete, ovce a kozy. Ti, kteří výstavou nechtějí jen projít, mohou shlédnou krátký filmový záznam výroby bičů živnostníkem Františkem Halatou.

Poslouchal vyprávění pamětníků

„S nápadem uspořádat výstavu přišel etnograf Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm Václav Michalička. Před dvěma roky vyhledal v Metylovicích pamětníky staré řemenářské tradice. Strávil stovky hodin posloucháním těch, kteří se podíleli na práci v řemenářství, ať už šlo o živnostníky, jejich potomky, kvalifikované i pomocné dělníky či ženy, které pracovaly podomácku,“ vzpomínala kronikářka Marie Bartková. Etnograf dokázal vzbudit jejich zájem i nadšení pro věc a tak postupně vytahovali památky z té doby, které mnohdy ležely desetiletí zapomenuty na půdách, ve sklepích a ve skříních. Objevily se štrychovnice, nože, kulačky, vzorkovnice bičů, staré fotografie, výuční listy, faktury, obchodní dopisy, zpracované biče, firemní tabule, staré kůže, kabely i rukavičky. To vše darovali nebo zapůjčili na výstavu do Rožnova, která trvá do 30. října.

Stažené mršiny koní hnily

Kolem roku l650 přišel do Metylovic jirchář a koželuh Bílek. Původně se kůže opatřovaly tak, že se nakoupil živý dobytek, hlavně koně v Uhrách nebo v Haliči. Celé stádo se přihnalo do Metylovic. Tady koně utratili. Zprvu na fojtství, později na Baděnovicích. Kůži stáhli a mršinu nechali svému osudu. Proto se Metylovicím začalo říkat „koňské nebe“. Začátkem l8. století už bylo v obci šestnáct mistrů koželužských a devět řemenářských. Řemenářům se začalo říkat metylovští dříci. Tovaryši tehdy chodili do světa na zkušenou – na vandr. Tak v roce l800 odešel na vandr i Ignác Kořený. Ve Vídni se naučil dělat biče. Po návratu je začal vyrábět a prodávat na okolních trzích. V roce l870 se vrátili po dvanáctiletém vojančení bratři Jan a Ignác Bílkovi. Ti se začali věnovat výrobě bičů ve větším měřítku a rozesílali je po celém světě. Třeba do Budapešti odesílali až 70 tisíc bičů. Začali také vyčiňovat kůže solí a ledkem. Metylovský bič se stal pojmem známým široko daleko. Řemenáři ale nevyráběli jen biče, ale i kožené řemínky do bot, kapice k cepům, úvrazky, opasky, řemeny, postroje pro koně, kabely, aktovky, sportovní potřeby - vázání na lyže a míče, kůže na bubny a pergamen, dětské bičíky a čakánky, rukavičky, kabelky a kožené šperky.

Dováželi kůži z Jižní Ameriky

Z odpadků kůže se vyřezávala dětem zvířátka, zbytky, které vznikaly mízdřením spojovali dělníci v placky, které sušili na střechách a pak nabízeli družstvům, která z nich vyráběla klíh. Drobní řemeslníci nosívali vyrobené zboží na zádech na okolní trhy do Místku, Frýdku, Staříče, Příbora i Kopřivnice. Rozvíjející se průmysl spotřeboval kvalitní suroviny a místní řemenáři začali kupovat koncem l9. a začátkem 20. století lacinější kůže z Jižní Ameriky. V Metylovicích existovalo více než dvacet živností. V těch největších bylo zaměstnáno deset až dvacet zaměstnanců, v nejmenších pracoval majitel se svými rodinnými příslušníky. Jednu firmu dokonce vedla velmi podnikavá a nesmírně houževnatá žena – Antonia Bílková. Mezi řemenáři převažovaly rody Bílků, Šigutů, Němců, Halatů a Liberdů. Jednotlivé rodiny měly proto přezdívky, aby se mohly rozlišit. Místní rodák, učitel Bohumil Čupa, který byl za války popraven, napsal o metylovských bičařích pásmo v místním nářečí. Na jevišti ho předvedli řemenáři a jejich rodinní příslušníci. V roce l94l ho vysílal i ostravský rozhlas.

Znárodněním řemesla zanikla

A pak přišel Vítězný únor. Když se po vesnici začalo šuškat, že komunisté firmy znárodní, snažili se řemenáři aspoň část zboží ukrýt. Nikdo nepočítal s tím, že režim vydrží celých čtyřicet let. Když přijela milice z nedaleké Lipiny (později Válcovny plechu v Lískovci), převrátila Metylovice vzhůru nohama. Nejdříve museli živnostníci udělat inventuru a podle ní odevzdat suroviny, výrobní nástroje a hotové zboží. Pak nastoupili muži s krompáči. Rozbíjeli stropy a zdi, píchali do sena a slámy, přehazovali hnůj, kontrolovali pytle s cementem. Řada pamětníků přirovnávala jejich zásah k řádění gestapa. Když něco našli, bylo zle. Dva majitelé firem byli zatčeni. Slavná tradice bičařství tak v obci zanikla. Ale nezanikla znalost vydělávání kůží. Přecházela z otců na syny a dodnes v ní u nás někteří muži pokračují.

8.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Derby rozhodlo až prodloužení, raduje se Třinec

/FOTOGALERIE/ Jubilejní 100. derby tradičních rivalů dopadlo lépe pro hokejisty Třince. Oceláři na svém ledě v utkání 26. kola extraligy porazil Vítkovice 3:2 v prodloužení. Raduje se i Zlín, který udolal Karlovy Vary fotbalovým výsledkem 1:0.

Část podniků končí. Zbytek hlásí tržby nově

Podniky na Frýdecko-Místecku mají za sebou ostrý start elektronické evidence tržeb (EET). První fáze se od včerejška týká podnikatelů v ubytovacích a stravovacích službách.

Krayzel o derby Třince a Vítkovic: Atmosféru dělají diváci, ta hráče vždy pohltí

Již 21 let svádějí v extralize hokejisté Třince a Vítkovic nesmlouvavé bitvy. Ta dnešní bude výjimečná. Na programu je totiž jubilejní sté derby těchto regionálních rivalů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies