Jak vlastně probíhal váš závod v Luganu, který vás dostal na olympijské hry?

Byl to takový sólo závod od začátku do konce. Do první desítky jsem vcházela s minutovým náskokem na olympijský limit, ale postupně jsem z něj dalších pět kilometrů ukrajovala, až mi v podstatě nic nezbylo. V této chvíli ke mě zacouval Lukáš Pazdera, kterému se závod moc nepovedl a poslední tři kilometry do cíle mě odtáhl. Říkala jsem si, že takhle na konci to přeci nemůžu pustit, že bych si to po závodě hodně vyčítala. No a ono to nakonec vyšlo, takže mám obrovskou radost.

Tím, že jste limit splnila již v březnu, tak se vám asi změní i průběh přípravy?

Tak určitě je to lepší, že jsem limit splnila tak brzy. Alespoň se teď budu moci připravovat směrem k tomu hlavnímu závodu sezony. Do Lugana jsme šli přímo ze zimní přípravy a spíše jsme to chtěli jen vyzkoušet. Je to pro mě obrovská psychická úleva. Koncem března se konají závody v Dudincích, kde bych chtěla pomoci k nominaci Lucii Pelantové a Barboře Dibelkové. Také se již těším na Světový pohár v Čeboksarech, kam bychom měly jet jako tým a měla by to být pro mě asi již taková generálky na olympiádu.

Tušíte s čím do samotného Pekingu pojedete? Máte svůj cíl?

Ono vše bude záležet na okolnostech a hlavně mých možnostech. V Číně mi to může klidně vyjít, ale také nemusí vyjít vůbec nic. Vzhledem ke klimatickým podmínkám a ovzduší, to bude spíše otázkou přežití (smích). Brala bych umístění do dvacátého místa. To by bylo skvělé.

Teď asi máte radost, že jste z běhů přešla k chůzi?

Určitě. Je mi ale jasné, že v České republice není chůze moc populární atletickou disciplínou. Já si ale myslím, že každý sport má něco do sebe a je to spíše způsobeno neznalostí samotné problematiky této disciplíny. Nejenže je potřeba obrovské fyzické kondice, ale také dokonalé zvládnutí techniky, aby nedocházelo ke zbytečným vyloučením. Téměř každý, s kým se o chůzi bavím, tak se mě ptá, jestli nemám problémy s kyčlemi. Když se ale nad tím zamyslíte, tak přijdete na to, že při chůzi dochází až k třikrát menším nárazům na klouby. I proto je zcela běžné, že starší běžci přechází mnohdy k chůzi.