Schindlerová si v Kaunasu došla pro evropské stříbro

„Na vítězku jsme holt neměly,“ tvrdí čeká reprezentantka Zuzana Schindlerová

Kaunas (Litva) -Ani se mi nezdá, že od loňské olympiády už uplynul celý rok. Se sportem ten život letí tak nějak rychleji. Podzim ve znamení dohnání restů ve škole, pak celou zimu nabírání celkové fyzičky a objemu na horách (Alpy, šumavský Zadov či posilovny). Jaro se přiřítilo rychlostí blesku. Rázem byly přede mnou závody, splněné limity na mistrovství Evropy i světa, téměř povinný titul mistryně ČR a celkové vítězství na tradičních závodech v Poděbradech.

Už na jaře jsem si začala uvědomovat, že pomalu přestávám být sportovně neostřílený zajíc, který chce jezdit na mezinárodní soutěže jen pro zkušenosti. Nesmělé myšlenky na velkou medaili mě běhaly hlavou stále častěji.

Do litevského Kaunasu na mistrovství Evropy do 23 let jsem odjížděla se čtvrtým tabulkovým časem a odhodláním se o medaili poprat. Nevypadalo to ale až tak jednoduše. Bylo mi jasné, že minulá vítězka ME a stříbrná z MS v Ósace - Ruska Šumkinová, dále pak její reprezentační kolegyně Šemjakinová, která vede letošní světové tabulky a vyhrála ruskou kvalifikaci na MS, ale i další soupeřky, s kterými jsem zatím měla zápornou vzájemnou bilanci, nebudou mít pro můj nápad pochopení.

Do závodu jsem šla s klidnou hlavou. Věděla jsem, že namakáno mám a i lidé kolem mne odvedli dobrou práci. S formou jsem se potkala v pravý čas. Závod se v slunečném a teplém dopoledni začal odvíjet ve velmi pomalém tempu. Ani velké favoritky z Ruska neprojevovaly příliš snahy a ochoty pracovat na tempu, a tak postupně odpadaly jen slabší soupeřky. V zhruba desetičlenné vedoucí skupině jsme v pro mě klidném tempu odkrajovaly jeden kilometr za druhým. Těsně před polovinou závodu mě trenér pobídnul, abych přeřadila na vyšší rychlostní stupeň. Sama jsem o tom už chvíli uvažovala, tak jsem pokyn zrealizovala. Ruské soupeřky se také probraly ze spánku a zhruba po dvou kilometrech jsme na čele zůstaly v trojici. Ztráta ostatních závodnic postupně narůstala, a tak vidina medaile nabyla reálného obrysu. Ještě kolem 16. kilometru se situace začala trošku komplikovat, protože se k nám na chvíli dotáhla běloruská závodnice a tak z medailového pohledu byla jedna z nás přespočetná. Nešlo se mi už v tuto chvíli příliš lehce, ale naštěstí jsme zanedlouho byly s Ruskami opět ve trojici. A pak už nástup stíhal nástup. Vedoucí žena letošních chodeckých tabulek trošku odskočila a k mému překvapení na mě začala ztrácet minulá mistryně Evropy Šumkinová. Závod se prakticky rozhodl ještě na okruhu. Pro stříbrnou medaili jsem si došla něco přes půl minuty za vítězkou a podobný odstup měla naopak druhá Ruska. Za námi zela skoro tříminutová díra a až pak docházely ostatní soupeřky.

Byla jsem spokojená. Před závodem bych určitě všemi deseti brala bronz. Musím sportovně uznat, že na vítězku jsme opravdu žádná z nás neměla.

Kromě piva večer před závodem a večer po závodě, aby se mi lépe spalo, si na oslavování budu muset počkat. Musím ještě udržet kázeň. Pokusím se ještě dobrousit formu na atletické mistrovství světa v Berlíně. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se mi tam podařilo probojovat mezi první šestnáctku. Nebo ještě výš? Nebudu předbíhat. Rozhodně nemám v úmyslu v Berlíně zametat. Byla bych ráda, kdyby to vyšlo, ale myslím, že už bych uměla i unést prohru. Kdo se o nic nepokusí, nic nezkazí. Já do toho půjdu po hlavě a je mi jasné, že stát se může cokoli.

Zdravím všechny, kdo mi fandí a určitě se ozvu po berlínském závodě.

ZUZANA SCHINDLEROVÁ