Jenže ekonomická krize se nevyhnula ani házenkářskému Německu, a tak se s ním dosavadní chlebodárce musel rozejít. „Neprodloužili mi smlouvu,“ upřesnil sám Ondra Zdráhala. Vzhledem k tomu, že ještě nemá o svém dalším angažmá jasno, začal po dohodě s Baníkem přípravu v Karviné. Během přestávky při pondělním dvoufázovém odpoledním tréninku jsme jej vyzpovídali.

Z Karviné jste odešel před dvěma lety. Jak jste si zvykal na německé prostředí, řeč, spoluhráče?
Začátky byly těžké, jako v každém novém prostředí, navíc v cizině. Němčinu jsem moc neovládal, hovořil jsem anglicky, ovšem po půl roce už jsem jakž takž mluvil i německy. Se spoluhráči jsem vycházel. Tak jak to bývá všude, s některými jsem se přátelil více, s některými méně. Do klubu jsem zapadl dobře, hráči mě přijali. V týmu se sešla kvalitní konkurence, působili tam němečtí reprezentanti Philipp Müller a Jens Tiedtke a bývalý reprezentant Dánska Anders Oechsler.

Jak na vás zapůsobilo město Grosswallstadt?
Musím říci, že město házenou žije. Tento sport zde má vynikající renomé, vždyť klub je sedminásobným mistrem své země. Město leží v nejbohatší části Německa, asi 40 kilometrů od Frankfurtu nad Mohanem. S manželkou Michaelou a osmiměsíční dcerkou Sofií jsme ale bydleli v takové malebné vesničce Obernburg am Main a do Grosswallstadtu jsme dojížděli. Bylo tam překrásně, nemohl jsem si to vynachválit.

Jaké měl s vámi trenér Michael Roth úmysly? Stavěl vás do stejné role, jakou jste zastával v Karviné?
Ano, hrál jsem na postu střední spojky. V první polovině úvodní sezony mi ještě trenér nedával tolik prostoru, musel jsem se nejprve sžít s prostředím. Na mém postu hrál především Grimm. Pak už jsem ale naskočil do základní sestavy. Ve druhém roce se to však opakovalo. Nejprve dostával více příležitostí dvaatřicetiletý Köhrmann, nová posila klubu. Ve druhé části sezony se větší herní vytížení přesunulo na mě.

A jak se vám dařilo?
Za ty dva roky jsem v bundeslize nastřílel 200 branek, což je myslím slušné číslo. S minutáží mohu být taky celkm spokojen, i když bych si dokázal představit i větší číslo (úsměv). Ale je to bundesliga, když hrajete v kvalitním klubu, tak z palubovky neslezete opravdu jen ve výjimečných případech. To platí jen pro některé světové hvězdy.

Skončil jste v létě jen vy nebo odešli i další hráči?
Když jsem byl na odchodu, končil i trenér Roth. Měl jej nahradit Bieglar z Magdeburgu, ale Grosswallstadt za něj nechtěl zaplatit, a tak trenérskou židli obsadil dosavadní asistent Slovák Peter David. O dalších hráčích nevím, ale určitě někteří klub opustí.

Jak na vás zapůsobila atmosféra německé soutěže, která je všeobecně považována za nejlepší na světě?
Tak ta byla skutečně famózní. Takovou lze zažít asi jen ve Španělsku, kde je podobné prostředí. Je až neskutečné, jakou atmosféru dokáží fanoušci vytvořit. V Grosswallstadtu na nás chodilo pravidelně 4 500 diváků, pokaždé bylo vyprodáno. Ještě více lidí chodí na zápasy Kielu a Hamburgu, kde mají velké haly. Diváci zpívají, povzbuzují, obvykle jsou na svých místech už hodinu před zápasem, takže pro ně musí být připraven doprovodný program. Nemá to zkrátka chybu.

Sledoval jste výsledky Karviné?
Samozřejmě. Chytal jsem přes satelit i české programy, takže jsem viděl většinu extraligových střetnutí, která se vysílala v televizi. Zbytek jsem sledoval přes internet, takže jsem přehled měl. V uplynulé sezoně mě potěšilo, jak se kluci zvedli. Je vidět, že když chtějí, dosáhnou většinou úspěchu. Obecně je v Karviné pro házenou výborné klima.

Co ostatní Češi v bundeslize?
Před pěti lety nebylo o českých hráčích v bundeslize moc slyšet, ale teď se to opravdu rychle mění. Hraje tam hodně hráčů, celý progres nastartovala nejspíš trojice Filip, Galia a Jícha. Ten má momentálně v Německu opravdu výborné jméno. Nechci jmenovat všechny hráče, abych na někoho nezapomněl, ale dost Čechů platí ve svých klubech za tahouny mužstva. Teď už opravdu potřebujeme jen nějaký pořádný úspěch na mezinárodní scéně.

A co někteří vaši spoluhráči z Baníku?
Když se pořád ptáte, musím tedy zmínit Pavla Horáka, který dlouho střelecky držel svůj Göppingen. Po svém příchodu do klubu se stal osobností, je to právě jeden z těch, kteří jsou ve svých týmech lídry. Výtečně se prosazuje také Miloš Putera, který letos s Lübbeckem postoupil do bundesligy.

Jste pochopitelně i členem reprezentačního výběru. Jak byste zhodnotil uplynulý rok z tohoto pohledu?
Tak pro to mám jediné slovo – super. V kvalifikaci o postup na ME do Rakouska se nám dařilo, týmu i mě osobně. Na srazech panuje pokaždé výborná nálada, vyloženě se na ně těším. Trenér Martin Lipták mi dal šanci a já se ji snažím maximálně využít. Stouplo mi sebevědomí, a to se pak projevilo i na výkonech v klubu. Z reprezentačních zápasů vzpomínám rád na ten brněnský proti Francii, kterou se nám podařilo porazit. Bylo to krásné utkání v neskutečné atmosféře, výhra nad olympijskými vítězi, skutečně ojedinělý zážitek.

Jak to vypadá s vaší budoucností? Kolik máte nabídek?
Nabídek je několik, probírám se jimi, ale rád bych hrál v opravdu kvalitní soutěži. Klub, do kterého půjdu, by měl mít nějaké ambice. Pokud bych měl hrát třeba spodek druhé bundesligy, to raději zůstanu v Karviné! Velký rozdíl by to nebyl a s ohledem na to, že Baník bude hrát Pohár EHF, by to pro mě možná bylo i lepší. Hlavně potřebuju pravidelně hrát, abych se udržel v národním týmu. Nechci přijít o šampionát. Rozhodnutí padne koncem srpna, uvidíme.