Markéta Kupková z Ostravy patří k těm, kteří se svým psem tráví většinu volného času. Samozřejmostí pro ni je, že svého psa, ročního křížence labradora a kokršpaněla, bere na dovolenou, slaví jeho narozeniny… Stejně jako pro mnohé lidi je pro ni pes člen domácnosti. Málokdo to ví, ale své psy nemusejí lidé nechávat doma, ani když jdou na nákupy.

Na vodítku

Na vodítku a nejlépe s náhubkem mohou psi například do Avion Shopping Parku. „Se svým pánem se mohou pohybovat po obchodní galerii, ale z hygienických důvodů nesmí do prodejen s potravinami," uvedla mluvčí Avion Shopping Parku Lenka Hatlapatková a dodala: „Pokud mají majitelé psy vychované a neohrožují nijak ostatní zákazníky, nevidíme problém v tom, aby si lidé své psy brali na nákupy," dodala.

Velcí s náhubkem

Také v „nejmladším" ostravském obchodním centru, ve Foru Nová Karolina, jsou psi vítáni. „Majitel by je však měl mít na vodítku a u větších plemen je potřeba, aby pes měl náhubek," uvedl šéf centra Forum Nová Karolina Martin Kubík.

Bez svých čtyřnohých kamarádů se musejí obejít zákazníci obchodního domu IKEA. „Je hodně dospělých a dětí, kteří mají strach ze psů. V obchodním domě IKEA nakupuje mnoho zákazníků, někdo by mohl vašemu mazlíčkovi šlápnout na tlapku, leknout se. Z těchto, ale i z hygienických důvodů není možné, aby se po obchodním domě pohybovali psi, byť na vodítku či s náhubkem," píše se na webových stránkách IKEA s tím, že malé psy, například jorkšírské teriéry, mohou mít majitelé u sebe v tašce.

Asistenční výjimka

Výjimku samozřejmě mají asistenční psi. Ti do obchodního centra s nábytkem stejně jako kamkoli jinam mohou. Pokud se chystáte na nákupy do centra Futurum v Novinářské ulici, ani tady vás se psem dovnitř nepustí. „Součástí provozního řádu je informace, že psi dovnitř obchodního centra nesmí. Čas od času se nějaký pes u nás objeví, ale bezpečnostní služba jeho majitele okamžitě upozorní na zákaz," uvedl Tomáš Jelínek, manažer obchodního centra Futurum.

POSTŘEH AUTORKY: Nepejskaři versus ti nezodpovědní

Mezi pejskaři a nepejskaři panuje už dlouho rivalita. Ti první se snaží přesvědčit ty druhé, že pes je věrný přítel člověka a člen rodiny, zatímco ti druzí jmenovaní stále dokola opakují, že pes zkrátka do bytu, stejně jako do města, nepatří. Natož aby s ním lidé „mašířovali" po obchodním centru. Znečišťuje totiž okolí, otravuje sousedy svým neustálým štěkáním a nepříjemně zapáchá. Ti, kteří nikdy psa neměli, nedovedou pochopit, co k těmhle zvířatům může někoho tolik táhnout. Lidé v důchodu, kteří sami obývají byt o velikosti jedna plus jedna, by o tom, co pro ně pes znamená, mohli určitě vyprávět.

Jenže ona to možná ve skutečnosti nebude rivalita mezi pejskaři a nepejskaři. Když je totiž někdo pejskař, o svého čtyřnohého kamaráda se stará. Jeho pes ho umí poslechnout na slovo, nezapáchá, ani nijak neobtěžuje okolí. Jde tak ve skutečnosti o problém nepejskařů s těmi, kdo si domů pořídili zvíře, a neuvědomili si, že to není jen módní záležitost, ale i pořádná dřina.

I zarytého pejskaře totiž naštve, když před domem šlápne do psí hromádky nebo si doma musí dávat špunty do uší, protože přes hlasitý štěkot neslyší zprávy.