Roubená chalupa, kterou dlouhodobě ničili dřevokazní škůdci, se zřítila během zahájení rekonstrukce. Na jejím místě dnes stojí stylové informační centrum, které je věrnou replikou bývalého fojstství. Rozhodnutí soudu zatím není pravomocné.

Soud případ projednával půl roku. Osmapadesátiletý Procházka od počátku tvrdil, že pro záchranu objektu udělal maximum. „Nikdy jsem neměl v úmyslu dřevěnku zlikvidovat, nebylo to mojí vinou,“ řekl krátce před rozhodnutím. „Nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchal obžalovaný,“ konstatoval samosoudce. V případu vypovídali i mostečtí radní a zastupitelé. - více ZDE

Do ústředního seznamu kulturních památek byla dřevěnka zapsána už v roce 2000. Procházka problém zdědil po svých předchůdcích, protože do čela obce nastoupil o dva roky později. Tvrdí, že bývalé vedení Mostů nechalo chalupu zapsat mezi památky účelově. „Dřevěnice byla patnáct let neobydlená, možná víc, a byla ve stavu, který byl neúnosný,“ naznačil Procházka. Na opravu se snažil získat dotace, což se nakonec i podařilo.

Žalobce: Nejde o úmyslné zničení, ale o památku nikdo nepečoval

Státní zástupce, který je o vině Procházky přesvědčen, upozornil, že obžaloba nebyla podána kvůli úmyslnému zničení dřevěnky, ale proto, že památka byla zničena tím, že o ni „nebylo pečováno“. Podle něj je nepochybné, že památkáři jednoznačně uváděli, v jakém stavu památka je a co je potřeba s ní udělat. „Vymlouvat se na to, že nebyly peníze, je zcela liché. Prostě a jasně: kulturní památka se nechala shnít,“ řekl žalobce s odkazem na fakt, že to byla obec, která v minulosti o převedení objektu do svého vlastnictví požádala.

„Finanční prostředky v obci byly, avšak je to vždy otázka priorit. Priority byly jiné – a národní kulturní památka byla až poslední v řadě mezi akcemi, které bylo třeba zainvestovat,“ řekl žalobce. „Právě na takové jednání pamatuje skutková podstata žalovaného trestného činu. Zde si musí soud vyjasnit, kdo je vlastně za obec zodpovědný,“ dodal. Podle něj není z žádných dokumentů patrné, že obec chce památku rekonstruovat, ale vždy se hledaly pouze dotace.

Žalobce si myslí, že jednání starosty by „nejlépe vystihl“ peněžitý trest v přiměřené výši.

Soudce už na začátku procesu uvedl, že si musí ujasnit, zda starosta, který je i členem rady a zastupitelstva, může být „subjektem“ trestného činu. „Obec je specifickým vlastníkem, který má i své další povinnosti,“ řekl samosoudce. Podle něj Procházkovi nelze přičíst zavinění, mimo jiné proto, že starosta nikdy nebyl pro to, aby se památka ponechala svému osudu. Poznamenal, že jiné by to bylo, „kdyby nebyl aktivní, nebyl činný a kdyby hlasoval proti zachování dřevěnky“.

Advokát pochybuje i o výši škody

Procházkův obhájce upozornil, že podle zákona o obcích starosta obec zastupuje navenek a nemá žádné samostatné pravomoci. „Pokud obec něco porušila, což je podle mě sporné, nelze to klást za vinu starostovi,“ pravil advokát s tím, že v konečném důsledku by před soudem museli stát všichni radní a zastupitelé. V případě dřevěnky v Mostech podle něj nelze dovodit jakékoli zavinění či úmysl zničit kulturní památku, protože starosta byl vždy pro zachování a rekonstrukci. „Přestože byly většinové názory, aby se to zbouralo,“ řekl.

„Funkci vykonává od roku 2002, chalupa byla někdy v roce 1996 odkoupena za částku 30 tisíc korun a v té době byla již patnáct roků neobydlená,“ zopakoval advokát. Pochybuje tak i o škodě, která měla údajně přesáhnout 600 tisíc korun. I když se na přelomu století opravila střecha památky, podle advokáta byla nesmyslně posazena na shnilé trámy. Uvedl, že je třeba se ptát, zda vůbec mělo smysl dřevěnku za památku prohlásit.

Stovky starostů před soudem?

„Nakonec se podařilo zajistit rozpočet na 1,6 milionu korun a přistoupilo se k rekonstrukci. Jak to dopadlo, to už víme,“ řekl advokát. „Ke zničení nedošlo úmyslně, ale při rekonstrukčních pracích a na základě stavebního povolení. Byla vybudována stavba nová,“ uvedl s tím, že obci se podařilo objekt „vzkřísit“ v původním půdorysu. „Tato snaha je veřejností přijata kladně a tato kopie plní beze zbytku svou úlohu v muzeu kulturních tradic,“ prohlásil Procházkův advokát. Myslí si, podle logiky obžaloby by musely být obviněny stovky starostů. „Neboť stav památek v České republice je všeobecně znám. A nikoho to nezajímá, nikdo nikoho nestíhá,“ řekl advokát.

Znalecký posudek označil za „nesmysl“ a tvrdí, že lze s úspěchem polemizovat i o stáří někdejší dřevěnky. Nikým nezpochybněná dendrologická zpráva z roku 2007 podle advokáta zmiňuje, že dřevo bylo káceno v letech 1881 až 1882 a i když bylo na stavbu chalupy použito o něco později, vychází stáří objektu na sto let, „což odpovídá životnosti této stavby“.

Soud se podrobně zabýval rovněž zřícením komína při zahájení rekonstrukce v říjnu 2007. Vyslechl čtyři dobrovolné hasiče z mosteckého SDH, kteří rozebírali střešní šindele.

Otazníky kolem komína

Soudce upozornil, že zde zůstalo několik nezodpovězených otázek. Jde zejména o rychlost, s jakou se stavba rozebírala, navíc časové údaje na fotografiích, které pořizovali hasiči před a po zřícení komínového tělesa, nesouhlasí s termíny ve stavebním deníku. „Je tam uvedeno úplně jiné datum, dle stavebního deníku to mělo být tři dny před údajným zřícením komínového tělesa. Nakonec se to rozjelo tak, že stavba jako taková zmizela. Musím říci, že já jsem tady měl své pochybnosti, které se nevyvrátily,“ řekl samosoudce s tím, že dnes už nelze zjistit, zda je datum na fotografiích autentické. Jeden z hasičů tvrdí, že jeho nastavení nekontroloval.

Samosoudce nicméně upozornil, že z výpovědí svědků nevyplývá, že by Procházka odstranění komína nařídil. „Nelze dospět k závěru, že památka byla odstraněna na jeho pokyn,“ konstatoval soudce. Podle něj je otázkou, zda za stav, kdy zcela evidentně nedošlo k zachování kulturní památky, nemůže být odpovědný ještě někdo jiný.

Muž ze stavební firmy prý vykládá pohádky

Podle žalobce je s podivem, že hasiči si v podstatě na nic nepamatují. A muž ze stavební firmy, která zakázku získala, podle něj vykládal „pohádky“.

„Je zřejmé, že pokud tam firma nastoupila, musela v té době znát stav kulturní památky. A měla přijmout opatření, aby nedošlo k postupu, který byl zvolen. Tedy že národní kulturní památka se zlikviduje a z prostředků, které byly určeny na její rekonstrukci, se postaví stavba nová,“ řekl státní zástupce. „Nikdo dnes není schopen říci, kdo dal pokyn ke zvolenému postupu,“ podivil se.

„Vítězem není odsuzující ani zprošťující rozsudek. Výsledkem je pouze ztráta. Kde je kulturní dědictví, které bylo zničeno?“ prohlásil státní zástupce, jenž si ponechal lhůtu pro případné odvolání.