Umělá srdeční chlopeň se však po čase také opotřebovala a další kardiochirurgickou operaci by žena s největší pravděpodobností už nepřežila. Lékaři jí tak implantovali mitrální chlopeň pomocí katétru. Díky průlomovému zákroku lékařů třinecké Nemocnice Podlesí se tak mitrální chlopeň stala další, v pořadí již třetí, chlopní, která je v srdci a dá se vyměnit katetrizačně, to je nechirurgickým způsobem.

Helena Hercová milovala celý život procházky přírodou. Denně ušla desítky kilometrů. Bylo jí 74 let, když se během procházek začala zadýchávat, neboť jí začalo selhávat srdíčko. A tak musela podstoupit klasickou kardiochirurgickou operaci, během které lékaři ženě nahradili její srdeční chlopeň bioprotézeou. Během zákroku Helenu Hercovou napojili na mimotělní oběh, zastavili jí srdce, vystříhali chlopeň a našili místo ní chlopeň novou biologickou. Poté ženě srdce zase zašili, odpojili ji od mimotělního oběhu a zašili hrudník. „Čekaly mě tehdy tři měsíce zotavování a rehabilitace. Několik týdnů jsem nebyla schopna si sama lehnout nebo dokonce jenom sednout, byla jsem odkázána na pomoc druhých," vzpomíná Helena Hercová.

Po několika měsících se žena zotavila a opět si začala užívat svých milovaných procházek v přírodě. Bohužel po pěti letech se pacientce zúžila i její biologická chlopeň a s tím se jí vrátily také její srdeční potíže. „Začala jsem se zadýchávat už po 15 metrech chůze. Navíc jsem začala ztrácet vědomí a omdlívat. Při jedné takové ztrátě vědomí jsem si dokonce zlomila levou paži. Po několika důkladných vyšetřeních mi lékaři sdělili, že je nutné moji chlopeň opět vyměnit," vypráví Helena Hercová.

Lékaři však u ženy další chirurgickou operaci odmítli. „Riziko úmrtí nebo závažných komplikací během opakované operace u devětasedmdesátileté pacientky bylo příliš vysoké. Navíc je třeba dodat, že tabletová ani injekční léčba tohoto onemocnění neexistuje. Ještě nedávno by byla šance na přežití u takto nemocné pacientky prakticky minimální," popisuje šéflékař implantačního týmu a vedoucí lékař Komplexního kardiovaskulárního centra Nemocnice Podlesí Marian Branny. Po dohodě s pacientkou se proto lékaři rozhodli na zcela jiném postupu, který dosud žádné z českých pracovišť nezvolilo, a to že mitrální chlopeň bude implantována pomocí katétru. Zákrok se do určité míry podobá implantaci aortální chlopně, která se provádí v Česku od roku 2009. S tím rozdílem, že aortálních chlopní bylo v České republice implantováno už 400 a mitrální chlopeň dosud žádná. „Během katetrizační implantace chlopně není nutno zastavovat srdce a napojovat mimotělní oběh. Jedná se o úplně jiný způsob léčby. Jedinou součástí léčby, kde se používá skalpel, je malý pěticentimetrový vstup v levé části hrudníku v oblasti srdečního hrotu. Následně již pouhým napíchnutím srdečního hrotu se lékař dostane dovnitř do levé komory srdeční, touto cestou zavede do srdce vodič a po vodiči speciální pouzdro," vysvětluje Marian Branny.

Takto připravenou cestou lékaři zavedli do nemocné chlopně chlopeň novou, která má ve svinutém tvaru rozměr šest milimetrů. Ta se však po pečlivém zaměření rozvine pomocí speciálního balonku do své původní velikosti, to je 26 milimetrů, a zůstane v požadované pozici. „To znamená, že stará, nemocná chlopeň tam zůstává, nová chlopeň ji odtlačí do stran a sama zaujme její polohu i funkci. Nová chlopeň se nenašívá, zůstává v požadované pozici díky poněkud většímu rozměru, než je rozměr staré chlopně, prostě se v ní „rozepře"," dodal další člen implantačního týmu, primář kardiochirurgie Piotr Branny.

Celý zákrok provádí tým pěti lékařů Kardiocentra, odehrává se v celkové narkóze, za kontroly rentgenu a ultrazvuku a trvá zhruba dvě hodiny. Pro nemocného je tento způsob léčby mnohem šetrnější než druhá, opakovaná chirurgická operace. „Kromě toho je zákrok pro pacienta mnohem méně bolestivý, a také to, že pacienta méně zatěžuje, zkrátí jeho pobyt na nemocničním lůžku. Co je však nejdůležitější, nový způsob léčby umožní přežití těm nemocným, pro které dosud jiný způsob léčby neexistoval, neboť klasická operace by byla pro tyto pacienty příliš riziková," doplňuje Piotr Branny. Slova lékaře potvrzuje také samotná pacientka. „Ve srovnání s předchozí operací je to skutečně sto a jedna. Jednak je zákrok mnohem méně bolestivý, takže si ani nepřipadám, že bych byla po nějaké operaci. Sama si sednu, dokonce se sama postavím na nohy a můžu chodit i bez cizí pomoci. Desetikilometrové procházky už asi absolvovat nebudu, přesto je to pro mě v podstatě takový malý zázrak. Navíc pan primář i zdejší zdravotní sestry jsou senzační, moc hezky se tady o mě starají," uzavřela s úsměvem Helena Hercová.