Radim Petr: Že jsem občas neoblíbený, nějak přežiju

Nepovažuje se za opatrného diplomata a nebere si ani servítky. Říká, že mnozí z oponentů oceňují jeho buldočí nasazení a někdy až „donkichotskou" snahu udělat z Frýdlantu nad Ostravicí město, kde by chtěl žít každý.

Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?

Není mi jedno, jak vypadá a jak bude vypadat město, kde žiji celý život. Frýdlant nad Ostravicí je město s obrovským potenciálem, především jako turistické centrum a nedílná součást celého mikroregionu. A místo toho, aby vzkvétalo, tady často bez koncepce vznikaly nesmyslné developerské projekty. Jednomu z nich například padlo za oběť tradiční frýdlantské kino. Z téhle konkrétní plánované megalomanské stavby nakonec sešlo, ale město zaplatilo skoro půl milionu za projekt. To mi připadalo neuvěřitelné, a chtěl jsem s tím něco udělat.

Proč jste si vybral zrovna stranu KDU-ČSL?

V té jsem vnímal největší potenciál prosadit svoje nápady. Připadalo mi, že za konzervativní a demokratickou politikou lidovců stojí ze všech stran nejméně ostudy a chybných rozhodnutí. Kromě toho je to strana s tradičními hodnotami, což mi bylo blízké. Řídit se desaterem je sice možná trochu nuda, ale časem přijdete na to, že to stejně jinak nejde.

První představy o politice se ale od reality často liší. Co je pro vás zatím v politice nejtěžší?

To, že i sebelepší vize a nápady jsou k ničemu, když o nich nepřesvědčíte kolegy a nakonec vlastně i opozici a také voliče. A některé věci se těžko vysvětlují lidem, kteří je z nějakého důvodu chápat nechtějí. Spoustě lidí také není jasné, proč to vlastně dělám. To, že někdo dělá politiku pro peníze, chápe každý. Když vám ale opravdu jde jenom o věc, stáváte se rychle podezřelým. Je to paradox, když se v politice řídíte zdravým rozumem, mají vás vždycky za blázna.

Vy ale neplatíte ani tak za blázna, jako za věčného kritika.

Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Jako nováček ve výkonné politice samozřejmě daleko ostřeji vnímám všechny problémy a nedostatky, na které si kolegové za ty dlouhé roky už zvykli. Je to asi i profesionální deformace. Jako statistik jsem zvyklý věci rozebírat a hledat nesrovnalosti. Vlastně se ani nedivím, že to lidem kolem mě někdy leze na nervy… Na druhé straně na radnici přece nejsme od toho, abychom se navzájem poplácávali po ramenou. Měli bychom tam být hlavně proto, abychom řídili město a měnili věci k lepšímu! Před volbami jsme to slibovali a po volbách jsou mnozí překvapení, když se to snažím dodržet. To, že jsem kvůli tomu občas neoblíbený, zkrátka musím nějak přežít.

Co děláte, když zrovna nejste manažerem, statistikem ani politikem?

Samé nudné věci. Čtu, čistím okapy, sekám trávník, bojuji s pračkou, poučuji synovce o životě. Také chodím po horách, hodně hraji pingpong, tenis a badminton, a jsem jeden z mála lidí v Evropě, kteří si dokázali přetrhat kolenní vazy na kánoi.

V současnosti se vaše jméno nejvíc spojuje se snahou o zákaz hazardu. Myslíte si, že žaloba má smysl? Že urychlí omezování provozování heren ve městě?

Zákaz hazardu je jen jedno z témat, ale je to typický problém. Nejenom, že „výherní" automaty a videoterminály znamenají katastrofu pro gamblery a jejich rodiny, jsou i obrovskou zátěži pro město. Na druhé straně je to velký byznys a tlak nejen ze strany provozovatelů, ale i ze strany ministerstva financí. Když jsme chtěli zrušit videoterminály, narazili jsme na naprosto nesmyslné právní obstrukce. Konečným vyústěním všech peripetií je ústavní stížnost na chování ministerstva financí, jejíž podání teď zastupitelstvo odhlasovalo. Doufám, že se díky tomu věci pohnou dopředu a automatů i videoterminálů se Frýdlant konečně zbaví.

Automaty jsou však také přínosem do městské kasy.

Část zisku z provozu výherních automatů skutečně skončí v městském rozpočtu. Většina jde ale logicky do kapes provozovatelů. Kteří si na rozdíl od měst už nemusejí dělat hlavu se všemi dalšími negativními následky, které hraní automatů má. Zisk provozovatelů i řešení následků musí nakonec někdo zaplatit a v konečném důsledku je to vždycky částečně ten, kdo automatům propadne, a jeho rodina, a částečně daňový poplatník.

Automaty jsou skutečně velký byznys. Tím pádem musíte spoustě lidí vadit.

To je asi pravda. Odpor lidí, kteří na automatech vydělávají, je ale vcelku pochopitelný. Horší je, když musíte složitě přesvědčovat i některé kolegy na radnici. Tedy ty, jejichž povinností by mělo být řídit obec podle svého nejlepšího svědomí. Naštěstí jsem na to přesvědčování nebyl sám, podpořili mě i kolegové z domovské organizace, mnozí občané a také některé neziskové organizace, které se bojem proti hazardu zabývají. Mám na mysli sdružení Brnění. Jsem rád, že se nakonec přidala i většina zastupitelstva a mnozí ten boj proti hazardu nakonec vezmou za svůj.

Jste přesvědčen o tom, že se tak nyní město nedostane na takzvanou „černou listinu" a nevzniknou tím problémy například se schvalováním dotací?

Ministerstvo nás tím jistě může zkusit zastrašovat, i když zatím tomu nic nenasvědčuje. Kdybychom se ale báli takových věcí, tak bychom v politice vůbec nemohli fungovat. Zkrátka uděláme všechno pro to, aby se to nestalo.

Co všechno se vám doposud podařilo už dokázat?

Jsem nováček, takže zatím jen takové drobnosti. Například výsledkem v komunálních volbách jsme dokázali, že KDU-ČSL není ve městě mrtvá značka, jak se snažili v předvolební kampani tvrdit ti, kteří se „odklonili" do TOP09. A v poslední době asi prosazení úspěšných otevřených elektronických aukcí na mobily a telefony, kterými město ročně ušetřilo statisíce.

Jaké máte plány do budoucna?

V politice je budoucnost dost nejistá a někdy dost krátká. Ale jestli vydržím, rád bych se věnoval změně organizační struktury městského úřadu a jejímu systematickému nastavení. Odborné práce lidí na úřadě si vážím, jen se domnívám, že jejich možnosti a potenciál zbytečně svazuje současná obtížně fungující a nevhodná struktura. Dále bych se rád věnoval přípravě a prosazení transparentního systému výběrových řízení a změně v přístupu tvorby rozpočtu města. Jsem přesvědčen, že je nutné výdaje rozdělit na dvě základní skupiny nutné, respektive nezbytné, a ostatní. A ty ostatní zařazovat do rozpočtu na základě žebříčku priorit. Zveřejněním takového žebříčku dá město jasně najevo, kam a kudy kráčí a co u toho míjí.

Dá se politika vůbec dělat slušně?

Zatím pořád ještě věřím, že dá. Rozhodně to nehodlám vzdát.

A stojí vám to ještě pořád za to?

Stojí. I když to znamená obětovat většinu volného času a energie. Koneckonců to dělám i pro sebe Frýdlant je město, kde chci strávit celý život. Je tedy i v mém zájmu, aby se tady lidem žilo co nejlépe.