Již v roce 2008 vyšla knížečka pod názvem Kdo je kdo, ve které jsou dokumentárním způsobem prezentovány nejen jejich životopisné údaje, ale i úspěchy. V první části to až na výjimky byli nežijící osobností, v druhé části, která se připravuje, to budou nejzasloužilejší celebrity, které mezi námi žijí a tvoří.

Jeden z iniciátorů této myšlenky, místopředseda Bezručova kraje Vilém Vlk, docházel za lidmi, kteří mají vztah nejen k podbeskydskému regionu, ale i k osobě básníka Petra Bezruče. Před lety navštívil fotografa Jaroslava Čecha ve Frýdlantu nad Ostravici. Ten mu předal dvě vzácné fotografie tohoto slezského barda, které se mu podařilo vyfotit na Ostravici v holírně, kam básník každý den docházel.

S těmito fotografiemi zašel Vlk za holičem Mechem na Ostravici, který mu vyprávěl zajímavý příběh: „Jednou byli v hotelu Freud na Ostravici ubytováni po koncertě v našem okolí členové Pěveckého sdružení moravských učitelů. Abych udělal radost Petru Bezručovi, který byl právě jednou ráno v mé holírně, pozdržel jsem Bezruče déle než obyčejně a poslal jsem tajně svého učně do hotelu za dirigentem Šoupalem, aby přišli stařečkovi zazpívat. Tak se i stalo, a když Bezruč vycházel z mé holírny, venku pod schody stáli v půlkruhu pěvci sboru a zpívali mu, to si již přesně nepamatuji, jednu naší píseň. To Bezruče upřímně dojalo a na druhý den mi zle vyčinil.“

Obě fotografie dnes devadesátiletého Jaroslava Čecha patří ke vzácným exponátům, protože je známo, že básník Bezruč si pro svou celoživotní plachost nepřál být nikdy fotografován ani malován. To bylo v případě národního umělce Maxe Švabinského, který jej portrétoval podle fotografie, protože básník mu odmítl sedět v ateliéru.

VILÉM VLK