Patří bezesporu k mnoha hrdinům včerejší srážky vlaků v Paskově. Cestující Bronislav Bobka z Frýdku-Místku se i přes utrpěný šok a poranění kolene ihned vzpamatoval a snažil se pomáhat ostatním zraněným.

„Jezdím tím vlakem do Ostravy pravidelně. Dnes měl skoro půl hodiny zpoždění. Sedl jsem si v posledním vagonu na lavici ve směru jízdy a začetl jsem se do knížky. Pak si jen pamatuji obrovský náraz,“ vrací se na začátek událostí pětatřicetile¬tý muž.
Probral se na zemi plné střepů z rozbitých oken. Všude bylo plno křiku a nářku. Když vstal, zjistil, že přeletěl dopředu přes celou sedačku. Cítil prudkou bolest v koleni.

„Bylo to jako v katastrofickém filmu. Lidé křičeli bolestí, všude bylo plno krve. Chtěli jsme se dostat ven, ale nešly otevřít dveře. Nakonec je někdo vypáčil a my jsme mohli vylézt,“ vypráví dále Bobka.

Venku pak v plném rozsahu uviděl, co se vlastně stalo. Lokomotivy byly zaklíněné. Lidé si vzájemně hodně pomáhali. Ačkoliv cítil onu bolest v koleni, snažil se být také okamžitě nápomocný.

„Dělal jsem civilní službu na záchrance, takže jsem se své znalosti první pomoci snažil využít. Když přiletěl vrtulník, pomáhal jsem i jeho posádce nanosit věci do kabiny strojvedoucího z našeho vlaku, který na tom byl hůře,“ popisuje běh událostí po srážce cestující, který jel vlakem mířícím z Kojetína do Ostravy do práce.

Posléze byl ošetřen ve frýdecko-místecké nemocnici také on. Koleno má pohmožděné, chodit však prý může. S odstupem času hovoří o obrovském štěstí, které všechny cestující včetně jej potkalo.

„Měli jsme štěstí, že jsme přežili, i když hodně lidí mělo třeba tržné rány od skla. Mohlo to být ale o hodně hodně horší. Asi to však nebylo v obrovské rychlosti, i když mně se to zdálo jako velká šlupka,“ míní Bronislav Bobka.

Závěrem pak ještě skládá poklonu záchranářům: „Byl jsem překvapen, jak strašně rychle tam přijela pomoc. Vrtulník tam byl do pěti minut.“