Sjíždí z vrcholku Lysé hory. Ruce připravené pro jistotu na brzdách. V dáli vidí starce o holi šplhajícího se teprve na nejvyšší vrcholek Beskyd. Zpomaluje, je k němu blíže a blíže. Najednou však letí přes řídítka po hlavě rovnou do škarpy.

Co se stalo? Zlomyslný turista vrazil svou berličku bikerovi do špic. Zřejmě měl vůči návštěvníkům hor na kolech averzi. Stejně jako mnozí další, kteří po kopcích chodí po svých.

O zmiňovaný nepříjemný zážitek z výletu na Lysou se podělil s ostatními bikery jeden cyklista na specializovaném internetovém serveru. Podobných příběhů, jako je ten jeho, tam najdete bezpočet. Na problém, který cyklisté s turisty mají, nás upozornil také Petr Hrubý, třiadvacetiletý biker z Klimkovic.

Bikeři jsou škodnou

„Snažím se být na horách více na kole než pěšky a zdá se mi, že zatvrzelí turisté vidí v poslední době bikery jako škodnou. Tím, že rozhazují po stezkách střepy, ale také třeba natahují ostnaté dráty, ohrožují nejen nás, ale i další pěší výletníky a přírodu samotnou,“ myslí si Hrubý, který na takovéto nástrahy narazil jak v Beskydech, tak třeba i v ostravském Bělském lese.

„Jel jsem závod kolem Javorníků a turisti rozházeli střepy po celé pěšině. Někomu asi vadilo, že musí uhýbat velkému počtu cyklistů a nemůže si vychutnat přírodu. Zřejmě to chtěl znepříjemnit i té druhé straně. Je to hrozná zlomyslnost,“ doplnil ještě mladík s tím, že myšlení lidí lze změnit jen těžko, takže by problém řešil tak, že by striktně oddělil stezky pro pěší a pro kolaře.

Měšťáci na horách ničí přírodu

Brzy padesátiletý Zdeněk Kiszka z Havířova vyráží na hory jak na kole, tak pěšky. Největším problémem podle něj je vzájemné nepochopení. „Když jede člověk na kole, nadává na pěší. Když vyrazí po svých, nadává na cyklisty.

Zdejší milovníci hor by měli přehodnotit své myšlení a uvědomit si, že si cyklista mnohdy váží přírody více než spousta turistů,“ řekl nám Kiszka a dále vysvětlil: „Až tři čtvrtiny turistů jsou měšťáci, kteří vezmou své ratolesti na hory a rozkopou během výletu množství stezek. Myslí si přitom, že jim hory patří. Bikeři jsou v tomto směru k okolní přírodě daleko ohleduplnější.“

Závěrem ještě turista a cyklista v jednom podotkl, že když se potkají dvě početné skupiny bikerů, v pohodě se sobě vyhnou i na malé ploše. Když však narazí cyklisté třeba i na pouhé tři pěšáky, srážka s nimi je takřka nevyhnutelná.

Nemají zvonky, tak musejí křičet

Ryzí turisté, které jsme oslovili na túře v Beskydech, měli opačný pohled na celý problém. Nikdo z dotázaných sice neuznával extrémní počínání některých pěších návštěvníků hor, na druhé straně však svorně říkali, že se bikeři při svých projížďkách po hřebenech chovají bezohledně.

„Chodím po horách často a rád a taky jsem už musel před rozjetým cyklistou několikrát uskočit. Myslím, že si na problém zadělávají sami tím, že se chovají jako blázni. Kdyby jezdili slušně a neohrožovali kolemjdoucí, nic takového by se nedělo,“ podělil se o svůj pohled na celou situaci Stanislav Kadlec.

Také další oslovená turistka, která však nechtěla zveřejnit jméno, je toho názoru, že by měli návštěvníci hor v sedlech kola ubrat na rychlosti a uvědomit si, že cesty nepatří jen jim. „To jen slyším: ,Pozor, jedu!‘ a už uskakuji se strachem, aby mě nepřejeli. Vždyť oni ani nemají zvonky, takže na sebe musejí upozorňovat halekáním. Takové chování do hor nepatří,“ sdělila postarší žena.