O zážitky se pak dělí se svými příznivci na přednáškách, či se čtenáři časopisu Koktejl, jehož jsou členy. Řeč je o vášnivých cestovatelích Věře a Jiřím Homolových z Brušperku.

Kolik světadílů či zemí jste již navštívili?

Navštívili jsme všechny kontinenty včetně Antarktidy. Jsme také majiteli certifikátů členů klubu K7 magazínu Koktejl. Kontinentů je sice podle staré školy šest, podle dnešního náhledu se počítá Severoamerický a Latinskoamerický kontinent zvlášť. Proto K7. Souvisí to patrně s litosférickými deskami a jejich pohyby. Pokud jde o počet zemí ve kterých jsme byli, je jich zhruba přes osmdesát.

Která místa v nejbližší době plánujete navštívit?

Nikdy nám nešlo o to, získat co nejvíce chybějících vlaječek do sbírky zemí. Vyhledáváme oblasti, které jsou oproti jiným nějakým způsobem výjimečné. Letos plánujeme vyrazit do hor v západním Ománu a na jemenský ostrov Sokotra. Říká se o něm, že je obdobou Galapág v Indickém oceánu.

Která země vás nejvíce uchvátila natolik, že byste se do ní neváhali opět vrátit?

Těch zemí i míst je mnoho. Pokud se vyhneme všem dostupné Evropě, dá se na každém kontinentu najít řada destinací, o kterých si dokážeme představit, že by stály za to si je v klidu zopakovat. V Severní Americe by to určitě byly národní parky na západě Aljašky, Kanadě a USA. V Latinské Americe jsou největším lákadlem aztécké památky, kupříkladu Tikal, překrásné a výjimečné jsou také Galapágy. Nádhernou zemí jak na památky a není to jen Machu Picchu, tak na přírodu je Peru. Úchvatná svou bohatou přírodou je také Chile. V ruské části Evropy musíme jmenovat od těch lépe dostupných překrásný St. Petersburg a jeho okolí, přírodu Soloveckých ostrovů známých jako souostroví Gulag, v asijské části Ruska na Sibiři jezero Bajkal a na východě divokou Kamčatku. Z buddhistických zemí stojí za to navštívit Myanmu, dřívější Barmu a samozřejmě Tibet. V Africe jsou pak překrásné národní parky plné zvěře. Zde je jistou jedničkou pozorování horských goril kupříkladu ve Rwandě nebo v Kongu. Ale tak bychom mohli jmenovat téměř všechno. Vždy však záleží na počasí a celkové náladě, které každé místo dotvářejí. Vracet se na ta místa však zatím nechceme, protože by se nemuselo naplnit naše očekávání. Už jenom tím, že turistů všude rychle přibývá, místní obyvatele to do jisté míry negativně ovlivňuje. I v těch nejzasunutějších koutech začínají postupně vládnout peníze, bohužel.

A konkrétní místa?

Pokud jde o konkrétní místa, pak by to byl Národní park Crater Lake v Oregonu, jezero Atitlán v Guatemale, Tepuje – stolové hory ve Venezuele, zátoka Neko na Antarktickém poloostrově, Island se všemi jeho krásami, Petra v Jordánsku, Stolová hora u Kapského města v JAR, Žluté hory v Číně a národní park Bromo-Tengeru-Semeru na Jávě.

A vaše opravdu top místa?

Na dvou místech jsme se s manželkou shodli. Jsou jimi Velikonoční ostrov a náhorní chráněná krajinná oblast Tusheti v Gruzii.

Na cestách trávíte mnoho času. Kolik zhruba?

Cestování je především náš dlouholetý zájem. V počátcích jsme poměrně slušně pěšky a na kolech procestovali se svými, dnes již dospělými dětmi, celé tehdejší Československo. Až poté následovaly cesty do Evropy. Začínali jsme skromně dvěma až třemi týdny, poté se naše cesty prodlužovaly. Ta nejdelší trvala 46 dní. Ročně na cestách strávíme 4 až 6 týdnů.

Co nebezpečné zážitky?

Asi by se hodilo na tomto místě uvést nějaké příhody. Ale až dosud se nám na cestách vyhnuly nemoci, úrazy i nebezpečné zážitky. Až na jedinou výjimku. V pravé poledne přímo naproti Národního divadla v hlavním městě Venezuely Caracasu se manželku pokusil okrást mladistvý delikvent. Ale ta spustila takový křik, že se útočník polekal. Incident skončil jen drobnými rankami na uších poté, co se ji pokusil strhnout zlaté náušnice. Od této příhody jsme poučeni, nosíme na cestách jen snubní prsteny.

Dokumentujete si vše?

Samozřejmě. Z každé cesty máme spoustu materiálu. Zpočátku to byly diapozitivy, fotografie dnes již digitální, a poměrně brzy i videozáznamy. Manželka píše o cestách knížky, připravuje faktografii ke komentářům. Já se snažím o dokumentaci na video, které po každé cestě zpracovávám. Samozřejmostí je hudební doprovod z místních zdrojů a komentář. V současné době plné digitalizace se vracíme ke starším záznamům, které reeditujeme do formy DVD.

Kde si vás obdivovatelé cestování mohou přijít poslechnout?

Zpočátku jsme své videoprezentace pořádali pro své spoluzaměstnance jako jakési poděkování za to, že si za nás přerozdělili úkoly po dobu naší nepřítomnosti. Pak nás o přednášky požádal Milan Konečný, radosta Lašské univerzity libovolného věku (LULV) v Brušperku. Těch přednášek bylo zhruba 16. Další tři jsme dělali pro brušperský Svaz postižených civilizačními chorobami. Pro tyto účely jme museli videoprezentace zkrátit na 70 minut, aby zbyl nějaký čas na otázky a diskusi. Znamenalo to znovu sáhnou do archivu, vše nahrát do počítače a vybrat to nejhezčí a nejdůležitější. Samozřejmě se to neobešlo bez vzájemných manželských výměn názorů. Kromě toho jsme přednášeli v Proskovicích, ve Staré vsi, a pro 7. třídy základní školy ve Štramberku, kde nás ještě dvě sezení v souladu s osnovami čekají.

Máte věrné fanoušky?

Věrné příznivce máme historicky mezi svými bývalými spoluzaměstnanci na Green Gas DPB v Paskově, další z řad příznivců LULV, Svazu žen z Proskovic. Jejich podpora je v tom, že si nás poslechnou a povzbudí nás kladným ohlasem. Sponzory nemáme, všechny přednášky jsme dosud dělali zdarma.

Jakým způsobem město podporuje vaši činnost?

Zřejmě jsme představitele města naší činností zatím nijak nezaujali. Finanční podporu bychom odmítli, o morální máme jako občané města určitě zájem.

Před dvěma lety byl sice jakýsi záblesk a z devíti námi bezplatně připravených příspěvků byly tři odvysílány v LTV v části brušperského vysílání. Poté začali naše příspěvky upravovat tak, že jsme si další vysílání jimi upravených příspěvků nepřáli. Městskou knihovnou byly odmítnuty námi nabízené přednášky, takže jsme si řekli, že doma není nikdo prorokem. Třeba se ale ještě situace změní.

Kdy nejdříve si vás mohou příznivci přijít poslechnout?

Nejbližší prezentace bude 7. února od 18 hodin v Národním domě v Brušperku. Věnovat se budeme zemi v jihovýchodní Asii s názvem Myanma bývalá Barma. Návštěvníkům přiblížíme život této „Země zlatých pagod“, kde se situace pomalu stabilizuje. Zejména tím, že jsou propouštěni z vězení příslušníci opozice dnešní vojenské diktatury, a ve které jako první byla na nátlak světového veřejného mínění osvobozena z domácího vězení vítězka posledních svobodných voleb, nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij.