V malém a útulném místeckém salonu Osis mě uvítala Hana Brožková, která si svou klientelu buduje přes dvanáct let. Pracuje na základě telefonických objednávek a střídá se zde ještě s kolegyní. Na židli již sedí zákaznice s nabarvenými prameny melíru a listuje si v časopise. Usedla jsem do křesla a nechala si rozčesávat vlasy.

„Pamatuji se, že už jako dítěti se mi hrozně líbilo česat panenky. A nejen to. Některým jsem dokonce i stříhala vlasy. Nevím, jak to kdysi moje babička udělala, ale podařilo se ji v té do době sehnat lego – kadeřnictví. Jednalo se o takový malý kadeřnický salon z kostek, kde nechyběla ani mísa, sušící zařízení, zrcadlo a stoleček s časopisy. Měla jsem z něj obrovskou radost. Dodnes jej mám doma a hrají si s ním obě malé děti,“ usmála se Hana Brožková. Její babička si vždy přála mít ze svých vnoučat jednu švadlenku a jednu kadeřnici. „A to se jí splnilo,“ dodala s úsměvem.

Zazvonil telefon. Kadeřnice jej zvedla a nahlížejíc do svého deníku si zapsala termín nové objednávky. „Přizpůsobuji si pracovní dobu, jak potřebuji. Střídáme se zde momentálně ve dvou, jedna na ranní, druhá na odpolední. Všechno má ovšem své výhody i nevýhody. Směny tady utíkají rychle. Jak je práce, člověk se otočí a je večer,“ řekla a zkontrolovala intenzitu zabarvení na hlavě přítomné zákaznice.

Ptám se na to, zda je snazší stříhat muže či ženy. „Ono je to tak. Základem každého dobrého účesu je střih. Ač to tak nevypadá, úprava pánů je náročnější, neboť právě zde je nejvíc vidět, jak kvalitně je střih proveden. Tady není možné případné nedostatky zamaskovat barvičkou nebo foukanou,“ doplnila Brožková. Mezitím co vyprávěla, mi stačila nabarvit vlasy a začala se věnovat druhé zákaznici. Postupně ji smývala barvu a domlouvaly se na další termín. Zvědavě se ptám, jak dlouho se znají. Společně chvíli zauvažovaly a shodly se na tom, že to snad budou přibližně tři roky, možná i více. „Chodím zde, protože mi to nejvíc vyhovuje. Vystřídala jsem již spoustu kadeřnic, ale tady se cítím velice dobře. Paní Hanka mě vždy pěkně ostříhá - a i když to mám z ruky, nedělá mi problém zde zajet,“ řekla spokojená klientka.

Po jejím odchodu se Hana Brožková opět rozpovídala. „Původně jsem byla přijata na tři a půlletý obor kadeřník- holič. Po revoluci nám však ten půlrok praxe vzali. Hodili nás doslova do vody a museli jsme plavat. Začátky pro nás samozřejmě byly těžké. Po vyučení jsem nastoupila na brigádu do Pržna a pak do města Příbor. Obě místa byla na pánském oddělení a mohu říct, že právě tam jsem se pořádně vystříhala. Poté jsem vystřídala několik dalších provozoven a od února 1998 podnikám sama na sebe,“ upřesnila.

Tím, že vyrůstala na sídlišti, měla spousty kamarádek a známých, na kterých si v počátcích zkoušela své kadeřnické umění. „Vždycky začnete na kamarádkách, potom se klientela nabaluje,“ řekla Brožková. Denně zvládne upravit až sedm klientů, chodí zde ženy, muži i děti. „Zákazníků je dost, nemohu si stěžovat. Problém je však sehnat zručnou kadeřnici. Rády bychom zde přijaly další kolegyňku, dokonce jsem loni podala inzerát, ale zatím nikdo nemá zájem,“ svěřila se posmutněle drobná blondýnka, se kterou mi část její směny rychle uběhla.