Kominické řemeslo je v rodině Ladislava Šputy tradiční. „Mí předkové byli kominíci, ať už otec nebo strejda. Já jsem se šel do tohoto oboru učit v roce 1954. První rok jsem byl u otce, protože ještě bylo soukromé podnikání. O rok později jsem přešel do učiliště v Odrách,“ prozradil Šputa. Ten měl po vyučení na starost hned několik oblastí, kde působil.
„Dá se říct, že jsem prošel celou oblast od Ostravy až po slovenské hranice. Není vesnice, kde bych nepracoval,“ dodal kominík s tím, že kdysi v našem regionu působilo na třicet kominíků. „Ale když některý onemocněl, museli jsem jej zaskočit. Proto jsem poznal mnoho míst,“ upřesnil Šputa, který rád působil zejména v horských oblastech. „V horách jsem dělal rád. Zmíním například vesnice jako Bílá, Staré Hamry, Ostravice, Čeladná nebo Kunčice pod Ondřejníkem. Tam se mi zdálo, že si lidé mé práce více váží, byla to pro ně událost. Kolem Frýdku-Místku byl přístup lidí jiný, takový chladnější,“ svěřil se kominík.
Podle jeho slov se kominické řemeslo za dobu, co v něm působí, rapidně změnilo. „Když přišla plynofikace, práce se zcela změnila. Kdysi jsem používal štětku, provaz a kouli. Teď jsou komíny hodně vyvložkované. Ale hlavně je nedostatek kominíků, protože je vlastně jen jedna škola v Praze, která musí pokrýt celou republiku,“ řekl Šputa s tím, že na kominické řemeslo se nehodí každý. „Musí to být člověk, který k tomu má vztah. Je například důležité umět jednat s lidmi, protože ne vždy to je jednoduché. Také musí být bezúhonný, protože mívá přístup do lidských obydlí,“ dodal.
Ladislav Šputa zažil při své práci mnoho. „Třeba největší komín, na kterém jsem dělal, byl v bašské cihelně a měřil pětašedesát metrů. Do komínu se vždy pustil ventilátor, pak se ometl metlou a za čtyři hodiny bylo hotovo. V takových komínech bývá i velký průvan, ten cítíte i přes knoflíkovou dírku,“ prozradil kominík. Ten rád vzpomíná právě na působení ve zmíněných horských oblastech.
„Přijel jsem třeba vlakem na Bílou, pak jsem šel tři hodiny pěšky a teprve následně jsem začal pracovat. Chalupy zde bývaly daleko od sebe, proto jsem tam pobýval i tři dny a spával jsem u tamních lidí. V zimě jsem se zase musel brodit po pás ve sněhu. Nejkrutější to bývalo na slovenské hranici. Ale tehdy se po domech chodívalo dvanáctkrát za rok, takže nebylo zbytí. Teď je to o něčem jiném,“ svěřil se Šputa, který k poslednímu dni letošního roku končí kominickou činnost.
„Chtěl bych proto poděkovat všem, kteří mé firmě důvěřovali a čištění komínů si nechávali provádět právě mými zaměstnanci. Další činnost zde budou zajišťovat úsekoví kominíci a revizní technici, kteří mají k tomu oprávnění. Komíny tak budou nadále po této stránce ošetřovány,“ uzavřel Šputa s tím, že pouze plně funkční topné zařízení je schopno úsporně odvést zplodiny hoření do ovzduší a tím zabránit škodám při vzniku požárů, kterých v této oblasti stále přibývá. Kontakt na kominíky si lze vyžádat na obecních úřadech.