V roce 1644 došlo k vyčlenění Řeky a Gutů ze svazku Smilovic. Obec se tehdy nazývala ještě Řeka Smilovská. Bylo to za vlády poslední těšínské kněžny Alžběty Lukrécie (1625 až 1653). Panovnice dává v roce 1646 osadníkům kus pole u Suchého potoka a osvobozuje je od roboty. Velký vliv na zdejším osídlení měla Valašská kolonizace, která se koncem 15. ale hlavně v 16. století šířila Moravou, nejprve na Těšínsko a svahy Beskyd a Javorníků. Osadníci byli převážně pastevci, nebo pracovali v lesích. Později v okolí vznikalo také domácí tkalcovství. Bydlelo se v jednoduchých dřevěnicích. V roce 1830 zde bylo 69 dřevěných obydlí, v roce 1950 pak 100 domů.

Původně byla obec převážně evangelická, do kostela se chodilo v Komorní Lhotce. Roku 1844 zde byl založen evangelický hřbitov. Pod církevní správou byla i první zdejší škola založená v roce 1792. Dřevěná budova stála na místě pozdější obecní hospody a učitelé byli evangeličtí pastoři. Nová zděná budova byla postavena v roce 1879, od roku 1885 se stala veřejnou s vyučováním polského jazyka. Vzhledem k úbytku polských žáků v roce 1974 zanikla. V současnosti je v obci pouze mateřská škola, první stupeň ZŠ je v blízkých Smilovicích. Žáci druhého stupně dojíždějí do Hnojníku. Pracovní příležitosti ve 20. století přinesly především průmyslové podniky, hlavně Třinecké železárny a šachty. Přímo v místě je kamenolom s těžbou kvalitního godulského pískovce. Těžké období si obec prožila s příchodem 2. světové války. Nejdříve obsazením Polskem, poté připojením k fašistickému Německu. Pro zdejší muže to znamenalo narukovat k Wermachtu. Není divu, že mnozí na poslední chvíli utíkali do Ruska a Anglie. Jen díky tehdejšímu představiteli obce Ursulu Gajowemu (původem Němec z Volyňska) nedošlo k nejhoršímu. Tento člověk totiž usilovně bránil zdejší obyvatele před represáliemi. Koncem války však byl zatčen gestapem.

Obec je pro svou polohu mezi horami ideálním místem pro rekreaci a turistiku. Již od poloviny minulého století zde měly svá rekreační střediska četné průmyslové podniky, především Třinecké železárny, Drátovny Bohumín, doly Fučík a Ludvík, energetické závody a Moravské tiskárny. Svou turistickou základnu zde měl Dům pionýrů z Karviné. Převahu zde mají rekreanti dodnes. Je zde 450 stálých obyvatel, 185 rodinných domků, ale 369 rekreačních chat. Obec je výchozím místem pro turistiku na beskydské vrcholy jakými jsou Javorový, Ropička, Příslop či Velký Lipový. Lyžaři zde mají k dispozici několik pěkných sjezdovek s vleky. Říčka Řeka, která dala obci jméno, pramení na severním úbočí Ropice, protéká obci směrem na Smilovice a Střítež a na katastru obce Ropice mění svůj název na Ropičku, která se vlévá do Olše. Obec Řeka je členem mikroregionu Povodí Stonávky.

Z občanských sdružení zde úspěšně pracuje myslivecké sdružení, PZKO a především sbor dobrovolných hasičů, jehož každoroční soutěž O pohár starosty OÚ se těší nebývale velkému zájmu hasičů u nás i blízkého zahraničí. Obecní znak tvoří žlutý strom na zeleném podkladě představující beskydské vrcholy, vlnovka ve spodu je symbolem místní říčky Řeky. Kronikářem obce Josef Pindur.

JAROMÍR KAHÁNEK