Kromě toho přibývá zájemců o výstavbu v této lokalitě. Místo totiž skýtá nádhernou vyhlídku na majestátné beskydské hory – Lysou, Smrk, částečně i Kněhyni. Přesný letopočet založení není znám, vše se odvíjí z dochovaných záznamů hukvaldského panství, v nichž se roku 1581 uvádí, které obce do kterých měst mají odvádět desátky – daně. Ve výčtu obcí odvádějící desátky do Místku je uvedena i obec Pstruží. Bylo to za působení v pořadí 50. olomouckého biskupa Stanislava II. Pavlovského.

Hukvaldské panství patřilo po staletí olomouckým biskupství a arcibiskupství. Biskupů se za tu dobu vystřídalo 65. Arcibiskupství bylo v Olomouci založeno v roce 1777 a dnešní arcibiskup Jan Graubner je 14. v pořadí. Vlastní duchovní správa byla zřízená ve Frýdlantu nad Ostravicí. za biskupa Karla II. z Lichtenštejna. Z roku 1675 je datován na Hukvaldech zvláštní řád k zajištění provozu 2. vysoké pece ve Frýdlantu. K této činnosti bylo zapotřebí větší množství dřevěného uhlí, což vyžadovalo založení čtyř nových uhlišť. Na přípravě dřeva se měli podílet lidé z Frýdlantu a okolních vesnic, konkrétně ze Pstruží 25 osob. Co se týče sociálního rozdělení hukvaldského panství, v té době na nejvyšším místě stáli sedláci, kteří zajišťovali zejména dovoz dříví a vytěžené železné rudy.

Železná ruda se těžila na jedenácti šachtách v okolí, ve kterých pracovalo na 500 horníků. Spotřeba dřeva pro frýdlantské železárny tvořila ročně 20 000 vídeňských sáhů (tj. 65 250 kubíků), což byl přirozený roční přírůstek na výměře 12 000 hektarů. Druhou skupinu obyvatel tvořili zahradníci, kteří hospodařili na velké výměře půdy, ale k obživě početnější rodiny to nestačilo. Navíc měli robotní povinnost v železárnách. Nejchudší byli domkaři, kteří byli spíš na úrovní podruhů a společně s nimi plnili povinnost dřevní roboty. To znamenalo ročně bezplatně vytěžit, pořezat a připravit k odvozu 15 kubíků dříví. Byli tak chudí, že si ani nemohli dovolit komín na svém domku, z kterého se též jednu dobu platila daň. Za prací se chodilo výhradně pěšky. Zprvu především do Frýdlantu.

Z rozvojem výroby železničních vagonů a automobilů v Kopřivnici, docházeli do této továrny i dělníci ze Pstruží. Cesta přes Ondřejník trvala 4 hodiny, proto se chodilo na celý týden, stejně jako do Ostravy a přespávalo se v kasárnách, nebo u tamních známých. První výrobu přímo v obci zavedl v roce 1834 němec Bedřich Leese, když zde otevřel smaltovnu. Po zrušení roboty začal rozvoj zemědělské výroby a také tradice líhně a sádky pstruhů, která trvá dodnes. Pstruh jako symbol obce, po kterém dostala své jméno, našel místo i v obecním znaku. Kulturní život obce poznamenala tradice ochotnického divadla, které se hrálo v hostincích U Plucnarů a Žáčků. Do roku 1975 se zde konaly okrskové divadelní přehlídky. Při této příležitosti je nutné připomenout jména režisérů Bohuše Šiguta, Josefa Ničmana a především Oldřicha Zezuláka, působícího i ve Frýdku-Místku. Obětavými pracovníky v osvětové činnosti byli manželé Matulovi.

Sport a tělovýchova má svou tradici především ve volejbalu. Ke zdejším turnajům se vždy sjížděly oddíly ze širokého okolí. Je to především zásluha TJ Sokol, založené v roce 1948, ale také OÚ, který se zasloužil o přístavbu školní tělocvičny a zřízení čtyř tenisových kurtů pro veřejnost. Letos se bude konat třetí ročník Dne obce, který si rychle získává mezi občany popularitu. Obec Pstruží, jejíž hranice jsou takřka neznatelně propojeny s Čeladnou a Frýdlantem, je pohodovým sídlištěm a pro svou polohou stále víc vyhledávaným místem pro návštěvníky z Ostravska. Obecní znak kromě již zmiňovaného pstruha obsahuje i kozla, jako připomínku pečeti z roku 1785. Dosavadní kronikářkou byla Sylvie Vávrová.

JAROMÍR KAHÁNEK