„K africkému tanci jsem se vlastně dostala velkou oklikou. Jednou jsem se během procházky náhodně ocitla na bubenickém workshopu, který tehdy v Ostravě vedl Pavel Nowak. Tam jsem objevila djembe, což mě následně přivedlo k tanci. Bubny mám stále ráda, jenže už na ně nemám tolik času jako dříve,“ nostalgicky zavzpomínala lektorka Marcela Sovadinová, která se zabývá především tancem západní Afriky. „Velice ráda bych ale poznala i jiné styly. Na mých hodinách vyučuji až na malé výjimky choreografie pocházející z Guinei a Mali, někdy také i vlastní tvorbu,“ přiblížila Marcela Sovadinová.

Jak dále řekla, do Afriky se doslova zamilovala. „Když tancujete africký tanec, musíte mít tento kontinent rád. Země, které jsem v Africe už navštívila, mi přirostly k srdci. V nejbližší době bych chtěla poznat Benin a Burkina Faso, kde mě to hodně láká,“ prozradila.

Nesmazatelných vzpomínek má ze svých dalekých cest hodně. „Kromě krásných tanečních zážitků mě z těch posledních hřeje na srdci zážitek z vesnice Sanakoroba v Mali. Malé africké děti se mě ve stanu snažily něco naučit z jejich kmenovního jazyka Bambara. Zažili jsme při tom spoustu legrace,“ pousmála se Sovadinová, která se domnívá, že africký tanec u nás stále nemá takovou propagaci, jako má například zumba.

„Nejvíce učitelů naleznete v Praze, kde se také koná nejvíc workshopů. Chcete-li však jít hlouběji, je třeba zamířit do zahraničí. I když se to každým rokem zlepšuje, stále máme co dohánět. Myslím, že hodně lidí odrazuje slovo tanec, ovšem neoprávněně, protože by je žádné taneční nečekaly,“ zamyslela se lektorka, která tuto práci nemá na plný úvazek.

Kromě afrických tanců se ve svém volném čase věnuje také textilní a výtvarné tvorbě. „Zajímám se i o artefiletiku,“ prozradila na sebe.