„Je mi po Barunce strašně smutno. Dali jsme ji s přítelem do babyboxu proto, aby bylo o ni v kojeneckém ústavu postaráno, než seženeme nějaké peníze. Chtěla jsem si ji vzít zpátky co nejdříve. Neuměla jsem to jinak řešit,“ ospravedlňovala osmnáctiletá Aneta Tokarčiková z Havířova rozhodnutí odložit svou tříměsíční dceru do ostravské vyhřívané schránky pro nechtěné děti.

„Barunku vložil podle dohody do babyboxu přítel, byl to hrozný pocit, vracet se zpátky s prázdným kočárkem, plakala jsem. V televizi jsem ji potom naštěstí neviděla. Večer jsem pak dostala epileptický záchvat,“ líčí své pocity mladá žena.

K cestě k ostravskému babyboxu ji dohnala tíseň. „Bydleli jsme v podnájmu u starého pána, který denně chodil opilý a vadilo mu plačící miminko. Přítel nepracoval, živila jsem ho z mateřské. Neměli jsme vůbec žádné peníze ani na nájem, ani na jídlo,“ říká žena.

K o sedmnáct let staršímu muži utekla coby šestnáctileté děvče. „Odešla jsem ze dvou škol, pohádala jsem se kvůli němu s prababičkou, která mě vychovala a které bych se tak chtěla za všechno omluvit a najít k ní cestu zpátky. Ukázat jí Barunku. Přítel mi neřekl, že ho hledá policie. Nevěděla jsem, že byl odsouzený do vězení,“ tvrdí Tokarčiková.

Právě trestná činnost jejího přítele přivedla policisty na stopu po rodičích holčičky z babyboxu. „Policisté mě předvolali kvůli mému příteli. Schovával se před nástupem do vězení. Teď mi řekli, že už ve vězení je kvůli loupežnému přepadení. A pak se mě ptali na Barborku,“ říká žena.

Neví, jak bude žít dál, zcela jistě však chce dítě zpátky. Najít si bydlení a práci. „Příteli už nevěřím, ale zas na druhé straně je to otec mého dítěte. Nevím, jestli budu chtít být s ním i potom, co se vrátí z vězení. Pomoc od svých rodičů čekat nemůžu. Maminka se rozvedla, sice se snaží mi mnohé vynahradit, ale finanční podporu od ní čekat nemůžu. S otcem se nestýkám. Od šesti let mě měla v pěstounské péči prababička, které jsem asi hodně ublížila a její pomoc si nezasloužím. U ní jsem tu šanci promarnila,“ vypráví žena. Nyní bydlí v dalším pronajatém bytě, ale ví, že i odtud bude muset brzy odejít. „Chtějí deset tisíc za nájem. Já nemám peníze. Pokusím se najít místo v azylovém domě, nebo u dobrých lidí, vezmu jakoukoliv práci,“ slibuje Tokarčiková.

Do doby, než se prokáže, že je matkou Barunky, bude svou dceru, která se narodila 22. listopadu v havířovské porodnici, navštěvovat v Dětském centru Domeček. „O zlomenině jsem nevěděla. Nikdy jsem jí neublížila,“ tvrdí nešťastná žena.

Policie zjišťuje, zda holčička z babyboxu nebyla týrána

Holčička, kterou našli zdravotníci Městské nemocnice Ostrava koncem ledna v ostravském babyboxu, měla zlomený loket. Právě zlomenina, kterou odhalili pracovníci Dětského centra Domeček, kde o nalezence nyní pečují, odstartovala vyšetřování, jež v souběhu s prověřováním jiného případu přivedlo policisty k vypátrání rodičů dítěte. Kdyby nenastaly tyto okolnosti, policie by po totožnosti matky nepátrala, protože samotné vložení dítěte do babyboxu není trestné.

„Lékaři v nemocnici zjišťovali především to, zda dítě není v ohrožení života, naším úkolem je dítě podrobně vyšetřit a odhalit, zda netrpí vrozenými vadami, infekčními nemocemi, případně syndromem týrání,“ uvedl ředitel Domečku Zdeněk Novotný, který je zároveň pediatr. Dodal, že až u deseti procent dětí, které zařízení přijímá do péče, mají lékaři podezření na týrání. „K nově přijatým dětem vždycky přistupujeme s tím, abychom zjistili, zda jim nebylo ubližováno,“ vysvětlil Novotný. Reagoval tak na dotazy, jak je možné, že zdravotníci neodhalili zranění holčičky dříve.

Policie nyní vyšetřuje, zda dívce někdo ublížil úmyslně, jestli nebyla týrána, zda tu nedošlo k trestnému činu. „Jde o specifickou zlomeninu, kterou laik nemusel objevit. Vše nasvědčuje tomu, že dítě nebylo týráno, matka s ním chodila na lékařské prohlídky, na očkování, starala se o ně. Soudní znalci určí, za jakých okolností ke zlomenině došlo a další fakta,“ řekl šéf ostravských kriminalistů Radovan Vojta. Policie musí také jednoznačně zjistit, zda osmnáctiletá Aneta Tokarčiková z Havířova, která byla ve velmi složité sociální situaci a jednala v tísni, je skutečná matka nalezence.

„Známe pravděpodobnou totožnost holčičky a její matky. Doklad, jakým je například rodný list bez fotografie, ale nestačí. V této chvíli ověřujeme totožnost různými způsoby, expertizu DNA jsme zatím nežádali. Pokud to ale bude nezbytné, testy si vyžádáme,“ podotkl Vojta.

I proto si mladá žena nemůže vzít holčičku z ústavu zpátky a sociální pracovníci jí musejí povolit i návštěvy v Domečku. „Je to kvůli ochraně dítěte. Soudem bylo vydáno předběžné opatření. Až se jasně prokáže totožnost matky a také bude jistota, že bude o dítě dobře postaráno, může být podán návrh na zrušení tohoto opatření a dítě by se mohlo vrátit domů,“ řekla Judita Kochlová z oddělení sociálněprávní ochrany dětí ostravského magistrátu. Sociální pracovnice také nabídnou mladé ženě pomoc sehnat si bydlení, například místo v některém z azylových domů, a prostředky k životu, aby se mohla o své miminko starat.