Předání nedokončeného kulturního domu se odehrálo už 22. května. Město se o objekty dlouho soudilo s manželi Bedřichem a Karin Čmielovými. Soud rozhodl, že zdevastovaný kulturák i fungující hotelová část patří Jablunkovu. Právě 22. květen byl nejzazší možný termín pro předání, Bedřich Čmiel, prokurista firmy Igitur Plus, však trval na tom, že hotelovou část předá o pět dní později.

Jak vypadá kulturní dům uvnitř? Podívejte se na VIDEO ZDE

„Byly povodně, byly záplavy, takže firmy, které se na tom podílejí, to prostě nestihly. Což není tak neobvyklé,“ řekl Čmiel. Radnice to chtě nechtě musela akceptovat, jablunkovský starosta Petr Sagitarius si nicméně myslí, že prokurista se pouze vymlouval. „Je pravdou, že jsme hledali investora, což se nám nepodařilo. Ale pan Čmiel měl spoustu času, aby to vyklidil dřív, nic mu nebránilo v tom, aby hotel vystěhoval,“ prohlásil s tím, že ještě v polovině května se v místě konala rozlučková diskotéka, na které se „vesele bavila mládež“.

Prokurista mluví o zvěrstvu, starosta mu to vrací

Bedřich Čmiel přitom několik měsíců tvrdil, že je schopen objekty prakticky okamžitě opustit. Podle něj je na vině město, které mu ani přes opakované žádosti nedokázalo sdělit konkrétní termín ani to, kdo se o majetek postará. Pár dní před předáním kulturního domu prohlásil: „To je možné jen v Jablunkově, nikde jinde. To, co na nás zkoušejí, je obrovské zvěrstvo.“

Čmiel tvrdil, že město mu nabízí spolupráci, ale klade si nesplnitelné podmínky, nelíbilo se mu ani to, že Jablunkov odmítl nabídku odkoupit vybavení hotelu. „Mluvím o postelích, o válendách. Mohli to mít za zlomek ceny. My jsme to museli rozbít, protože to nemáme kde uskladnit,“ pravil prokurista firmy Igitur Plus.

Z hotelu se muselo vystěhovat zhruba 45 pracovníků firem, které se podílejí na výstavbě železničního koridoru, přičemž v Horalu prý mohli zůstat až do poloviny roku 2012. „Odstěhovali se s velkými problémy, byla to pro ně dost rána, protože se to dozvěděli ze dne na den,“ řekl Čmiel. Petr Sagitarius to vidí zcela opačně. „Bude to tvrzení proti tvrzení, ale pan Čmiel vybavení hotelu městu za zlomek ceny nenabízel,“ pravil starosta a dodal, že firma Igitur Plus žádnou smlouvu k ubytovaným lidem nedodala.

„Zjistil jsem překvapivou věc. Že to není smlouva, ale objednávka,“ poznamenal. Podle něj je zvláštní, že objednávka byla podepsána letos 18. ledna – šest dní po rozhodnutí ve sporu o zrušení věcných břemen, a podle starosty tak Čmiel v té době už věděl, že se musí vystěhovat. Sagitarius říká, že si ověřoval i to, zda vystěhování pracovníků přineslo vážné komplikace, a prý se dozvěděl, že jejich umístění do jiných ubytoven není pro stavební firmu žádný problém. Čmiel přitom podle starosty dostal město do „stresující situace“, když tvrdil, že převzetí hotelu je nutně spojeno s určitými dlouhodobými závazky.

Nejostřejší prokuristovy výroky starosta okomentoval slovy: „Já si myslím, že obrovské zvěrstvo je především to, že pan Čmiel dluží městu desítky milionů korun, které nám dosud nevrátil. Kdyby je vrátil, máme třeba na opravu cesty do Radvanova, máme peníze na dokrytí některých problémů spojených s revitalizací Olše a možná i na spolupodíl u žádosti o dotaci na kulturní dům. Za zvěrstvo pokládám i to, že měl být kulturní dům – a není. A po 17 letech máme zdevastované objekty a stojíme na bodě nula.“

Podle radnice Čmiel městu dluží nejméně 26,7 milionu korun. Manželé Čmielovi naopak Jablunkov žalují o zhruba 20 milionů korun, které do objektu investovali. Spory kvůli zmařeným investicím soudy řeší už pět let.

Čtvrteční předání Hotelu Horal Sagitarius označil za téměř bezproblémové. „Na rozdíl od soboty to bylo relativně v klidu,“ řekl. Jediný spor vznikl kolem toho, co je či není „trvalá součást stavby“. Čmiel se na tom neshodl s šéfem příslušného odboru Vladislavem Janiczkem. „Nebylo to v rovině hádky, nekřičeli na sebe. Ale je to v zápisu,“ konstatoval jablunkovský starosta.