Za tuto dobu se s neobvyklým hudebním nástrojem sžil natolik, že si jej dovedl sám opravit. Poté, co odešel jako hornický invalida do důchodu, se pokusil cimbál sestavit. To se mu podařilo. Když se v sousedních Palkovicích-Myslíku rušila požární zbrojnice, naskytla se Holišovi možnost vybudovat si vlastní dílnu na výrobu tohoto nástroje. Spolu se dvěma dalšími společníky vyrábějí cimbály pro národopisné soubory a lidové školy umění.

„Cimbály dodáváme třeba na Myjavu na Slovensko, moje nástroje hrají ve Strážnici, Břeclavi nebo na hudební konservatoři v Ostravě. V Kroměříži, Brně i v Praze je má spousta hudebních souborů,“ vypráví Holiš, kam všude cimbály dodává. Přiznává, že hlavním materiálem pro výrobu je rezonanční dřevo ze zdejších Beskyd, především z Bílé. Spolupracuje s tamějšími revírníky, kteří vědí, kde se dřevo nachází.

K největším úspěchům výroby starobylého nástroje patří vývoz do ciziny. „Moje cimbály hrají hlavně na Slovensku, připravujeme další do Maďarska. Pár jich je v Holandsku a malý stolní cimbál je u mého kamaráda Navrátila až v San Francisku, kde na něj vyhrává pro tamní české krajanské spolky,“ svěřuje se Holiš.

Lidový umělec z Kozlovic založil v této obci kroužek sedmi nadějných hráčů na cimbál. Aby tradice výroby nástroje v kraji zůstala, našel si v Kozlovicích následovníka - Oldřicha Pustku.

VILÉM VLK