Investoři, o kterých šly informace, že peníze pro ně neznamenají žádný problém, zklamali architektku Barbaru Potysz.

Majitelkou firmy Copersa je 28letá Silvia de Los Angeles Perea Carvajal, která žije v Andorrském knížectví. Hlavní slovo při obnově zámku ale má mít jednašedesátiletý Španěl Restituto Perea Ruiz.

Architektka: Je to celé podivné

Potysz však říká, že v posledních měsících s ní mluví pouze Elena Corsak, která pro majitele zámku pracuje na živnostenský list. „Fungují poněkud zvláštně. Víceméně nebyl problém, dokud se jim neodevzdala práce. Pak se vytratili, slehla se po nich zem. Kromě slečny Corsak se mnou od dubna či května nikdo nekomunikuje, pan majitel se v Čechách údajně neobjevuje. Jednou přijel jeho syn, který je údajně architekt. Je to celé nějaké podivné,“ řekla Potysz redakci.

Tomu, že se ozvou, už příliš nevěří

Firma jí dluží nemalé peníze, protože architektka s cizinci spolupracovala i na dalších objektech. „Byl to například činžák v Ostravě, oblítali jsme všechny úřady a vyjadřovačky. Vždycky to „hořelo“, všechno se dělalo rychle, rychle. Abych řekla pravdu, vzhledem k tomu, jak se to od dubna vyvíjí, nevěřím, že by se ozvali a že bude nějaká dohoda. Ale nejvíce mě může trefit šlak z toho zámku, protože jsem se těšila, že se mu konečně dostane péče. Byla jsem se tam podívat, neděje se nic, neudělali ani poměrně banální opravy. Prostě to oplotili, aby vymezili, že je to jejich, a tím to z mého pohledu skončilo,“ uvedla Potysz.

Reakce firmy Copersa není k dispozici. Elena Corsak v pátek nezvedala svůj telefon. Odpoledne Deníku v SMS zprávě sdělila, že není v České republice, a vyžádala si e-mail. Na ten zatím neodpověděla.

Problém byl i v ceně plotu

Potysz vzpomíná, že majitelům se nezdála cena, kterou měli zaplatit za 750 metrů dlouhý plot. Jde o dočasnou stavbu na dobu dvou let, i tak přišla na zhruba tři sta tisíc korun. „Zařizovala jsem dvě nabídky, z mého pohledu to byly odpovídající částky, ale jim se to zdálo moc. Tvrdili, že to udělají o třetinu levněji. Jestli měli nějaké pletivo ve Španělsku, nevím. Je to možné,“ naznačila Barbara Potysz.

Uznává ale, že zámek a jeho okolí bylo potřeba chránit. Sama už jednou volala policii, protože do areálu se vloupal „nějaký podivín“, který chtěl krást kabely.

Za vyčištění pozemku zaplatili jen částečně

Mezi věřitele prý patří i malá stavební firma, která už na jaře celý zámecký areál vyčistila. „Přesně to nevím, ale určitě je to přes padesát tisíc korun. Něco zaplatili, něco odmítli. My jsme přerušili veškeré práce, z jejich strany byly nějaké přísliby, ale nesplnilo se vůbec nic,“ řekl redakci majitel firmy Marián Pyreň.

Na dotaz, jak probíhají jednání s vlastníkem zámku, pravil: „No samozřejmě, že je to problém. Posílali jsme dopisy, měli jsme sezení, dokonce za přítomnosti bagristy, který nemá zaplaceno, ale pan Restituto se nedostavil. Oni se zapírají, nejsou tam, nekomunikují vůbec. Byl tam jen nějaký José, zástupce majitele. Dokonce jsme se dozvěděli, že nemají podpisové právo na faktury, a to jsem se pak už opravdu vyděsil.“

Vzhledem k výši dluhu si myslí, že nemá cenu jít do soudního sporu. „Toto dát k soudu, tak se to potáhne několik let. A ty peníze bych pak stejně musel dát právníkům. Možná ale oslovíme nějakou soukromou firmu, která nám s tím pomůže,“ míní Pyreň. Podle svých slov chce dlužníkům znepříjemnit život alespoň tím, že jim v Hnojníku udělá reklamu. „Pokud pojedu kolem zámku a uvidím, že tam dělá nějaká jiná firma, tak zastavím a řeknu, ať si v prvé řadě dají pozor na platby.“

Nejsou to chudáci, odhaduje Pyreň

Rovněž Pyreň připouští, že lidé z firmy Copersa se snažili co nejvíc ušetřit. „Naše jednání vždy probíhalo tak, že ceny sráželi hodně dolů. Nevím, jestli jsou tak silně smlouvaví, pro Španěly jsem nikdy předtím nedělal. Z hlediska vybavení kanceláře a aut, kterými jezdili, hodnotím, že nejsou chudáci. Ale jaké mají zázemí v tom Španělsku, to nevím, tyto reference nemám,“ pravil. O problémech, které má Barbara Potysz, však ví. „Je mi jí líto. Ale i pro nás to byla srdeční záležitost. Zámek je kus historie našeho okolí,“ poznamenal.

Ani architektka přístup firmy Copersa nechápe a považuje ho za neseriózní. „To vyčištění pozemku bylo pracné. Firma odstranila pařezy, nálet, bylo tam snad osm hald, obrovské kupy, několik kubíků brajglu, bagr tam jezdil měsíc,“ popisovala.

Společnost, která sídlí v pronajatých prostorách na Nádražní ulici v Ostravě, založil Restituto Perea Ruiz. Počátkem roku ji ale převedl na svou příbuznou, která žije v Andorském knížectví, a sám je prokuristou. Copersa podle některých zdrojů patří jeho dceři, údajně však může jít rovněž o Španělovu sestru.

„On na ni převedl firmu, je to klasický systém, jak přemístit veškerý majetek jinam a zdejchnout se,“ myslí si zdroj, který si nepřál být jmenován.

Měli zájem o dobové fotografie a slibují projekt

Hnojnický zastupitel Tomáš Peterek, který osud památky dlouhodobě sleduje, přitom říká, že Restituto Perea Ruiz byl v České republice prokazatelně asi před dvěma měsíci. „Můžu potvrdit, že jsem měl schůzku se slečnou Corsak. Řekla mi, že mají zájem o nějaké dobové materiály, fotografie a podobně, které se týkají zámku. Mohlo to být někdy v září. Když jsem se ptal, v jaké fázi je projekt a kdo ho zpracovává, řekla, že to ještě není určeno a že to chtějí zadat v zimě,“ tvrdí Peterek. Při jednání měl ale dojem, že noví majitelé projevují o památku skutečný zájem.

„Že se tam tři čtyři měsíce nic neděje, je fakt,“ poznamenal. Myslí si, že zámek se bude probírat i na hnojnickém zastupitelstvu. „Bude se to sledovat,“ je přesvědčen Tomáš Peterek.

Třetí majitel během dvou let

Zkázu hnojnického zámku si místní lidé spojují zejména se švýcarským podnikatelem s pochybnou pověstí. Jürg Debrunner měl na opravy řadu let, jenže neudělal nic. Hnojnickou nemovitost získal v roce 2000 prostřed­nictvím firmy Fleet Wood. Debrunner byl nakonec ve své vlasti odsouzen k pěti letům vězení za údajnou zpronevěru, muži je připisována škoda 15 milionů švýcarských franků. Zámek v Hnojníku sice v roce 2008 získala firma AAron House, ani ta ale k rekonstrukci nepřistoupila a v obci na ni vzpomínají ve zlém. Zdevastovaná památka poté zhruba rok patřila důchodkyni Jaroslavě Krejčí. Ta zámek prodala firmě Copersa.