„O historii i historický šerm se zajímám už někdy od svých patnácti let. Na střední škole jsem vystudoval obor programátor, ale cítil jsem, že to není práce, kterou bych chtěl dělat celý život,“ zavzpomínal kastelán. Po střední škole vzal kytaru a batoh a autostopem vyrazil na toulky po Španělsku. „Když jsem se vrátil, hledal jsem práci. Náhodou zrovna vyhlásili konkurz na hukvaldského kastelána. Výběrové řízení jsem vyhrál a ketos už na hradě budu pracovat čtvrtou sezonu,“ popsal příběh Miroslav Holiš.

„Velmi mě ta práce baví, jinak bych ji konec konců asi ani dělat nemohl. Je velmi časově náročná, během sezony mnohdy na hradě bývám od úterka do neděle včetně svátků od rána do večera. Často tam i spím. Jsem prozatím svobodný, takže nikomu doma nechybím. Neumím si ale představit, že by takovou práci dělal člověk s malými dětmi. Leda že by se rodina na hrad nastěhovala spolu s ním,“ zapolemizoval kastelán.

On sám je pravděpodobně mezi kastelány široko daleko nejmladší. „S ostatními kastelány se příliš neznáme, ale to, že mezi nimi budu zřejmě nejmladší, vím od návštěvníků. Obyčejně se velmi podivují, prý nikde jinde tak mladého kastelána nepotkali. Když jsem ve svých dvaceti letech na hrad nastoupil, byl jsem určitě nejmladší,“ míní Miroslav Holiš. Oproti tomu se ale například ženy kastelánky na hradech občas vyskytnou. Kasteláni se spolu sice příliš nestýkají, nicméně ostatní hrady občas navštíví. „V okolí mám rád Helfštýn a líbí se mi ve Štramberku. Mým nejoblíbenějším hradem je ale Pernštejn. Je to jeden z nejzachovalejších gotických hradů a je tak krásný, že návštěvníky láká i bez programu,“ pousmál se Miroslav Holiš.

Samotná práce kastelána se mění podle ročního období. „Zima bývá na hradě volnější. Je to období, kdy můžeme trochu vydechnout a nabrat síly na další sezonu. Ani přes zimu ale rozhodně nezahálíme,“ usmíval se hukvaldský kastelán. „Od podzimu do Vánoc vždycky hlavně připravujeme a organizačně zajišťujeme program na celou následující sezonu. Po Novém roce se pak věnujeme zejména propagaci. No a samotná sezona, ta se dá charakterizovat rčením: Co si kdo uvaří, to si taky sní,“ konstatoval.

„Přes léto se starám hlavně o organizační záležitosti, propagaci jednotlivých akcí, zajištění provozu hradu i drobných oprav a kromě toho někdy také provádím návštěvníky nebo účinkuji v programu,“ popsal Miroslav Holiš. S chodem hradu mu přes léto pomáhají jen pokladní a dva údržbáři. Větší akce pro turisty pak obvykle připravují skupiny mladých nadšenců, kteří se zabývají například historickým šermem, sokolnictvím a podobně. Hukvaldský kastelán s jednou ze skupin historického šermu, s Rytíři z Hückeswagen, také sám vystupuje. Jestli je práce kastelána více romantika nebo dřina, to ale nepověděl. „Je to tak půl na půl. Romantika je odměnou za odvedenou dřinu,“ připustil.