Řezbář vystavil sochu, kterou vytvořil pro hasiče v Polsku

S převozem sochy do Polska se původně počítalo už v květnu, hasiči však zjistili, že auto, se kterým pro dílo přijeli, je příliš malé. Jan Vitásek tak získal čas sochu vysokou 3,6 metru ještě vylepšit. „Je to dost detailně zpracované i ze zadního pohledu," naznačil řezbář. Sv. Floriánovi nechybí plášť, je zde znak města Kamieńsk i zkratka tamních dobrovolných hasičů, dílo zdobí rovněž nápis v polštině „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci".

Do Nýdku dorazila už v neděli 24. června ,delegace´ pěti lidí. „Přijeli se podívat, jak to vypadá. Byli překvapeni, jak je to veliké, a zářila z nich naprostá spokojenost," řekl redakci Jan Vitásek. Socha má být v příštích dnech převezena nejdříve do Wisły, kde má umělec řadu kamarádů. „Všichni ve Wisłe jsou na ni nesmírně zvědaví, chtějí si udělat fotky do kronik a tak dále," smál se řezbář. Právě pro hasiče z Wisły vytvořil už předloni, kdy slavili 110. výročí založení sboru, unikátní pohár, a to ze 110 let staré nýdecké lípy.

Později bude sv. Florián převezen do Kamieńsku. A Jan Vitásek tuší, že v tomto městě se chystá velká sláva. Dílo totiž bude i slavnostně vysvěceno. Nyní se diskutuje o tom, zda bude umístěno přímo v kostele. „Vím stoprocentně, že chtějí, abych u toho byl. Trvají na tom. A já osobně se na tu návštěvu až nepříčetně těším," prohlásil s tím, že podle prospektů, které viděl, má Kamieńsk velké množství pamětihodností a zajímavých míst.

V Kamieńsku se dokonce hovoří o tom, že Vitáskův sv. Florián bude s největší pravděpodobností největší sochou patrona hasičů v Polsku. „Maximálně bude druhá největší, to prý ještě budou přeměřovat," naznačil řezbář s úsměvem.

Nýdečan je od 25. února zasloužilým členem polských hasičů, má dokonce právo nosit jejich uniformu. „Jsem na to nesmírně hrdý. Dostalo se mi cti, o jaké se mi skutečně ani nesnilo. Neubránil jsem se slzám," říká umělec, jehož hasičské tématika zajímá celý život.

Hodiny, které u strávil u sv. Floriána, ani nepočítal. „Sám jsem prohlásil, že jsem to snad ani nedělal rukama, ale srdcem," zdůraznil. „Moje poděkování za pomoc při vzniku díla však patří i Romanu Janíkovi, který mi opravdu pomohl s detaily," konstatoval Jan Vitásek.