Na Novojičínsku provozuje canisterapii, mezi jinými, také Dagmar Lvová z Nového Jičína. Již pět let dochází s voříškem Puňtou do novojičínského domova důchodců a klienti je vítají s otevřenou náručí. „Někteří jsou takoví neteční, unavení nebo pospávají, a když tam ten pes přijde, tak je na nich vidět ta radost a nadšení,“ řekla Lvová a dodala: „Je to pro ně takové příjemné vyrušení ze stereotypu. Každý člověk má potřebu fyzického kontaktu a obzvláště pak tito starší lidé se většinou nemají ke komu přitisknout, přitulit… Přesto všechno ale u nich tyto potřeby přetrvávají. Pejsek tam nahrazuje prostředníka, který vytváří ten fyzický kontakt, teplo a navozuje pocit uklidnění.“

Dagmar Lvová pracuje ve frýdecko-místecké občanské společnosti Podané ruce, jejíž jedna organizace se zabývá přímou péčí o handicapované a seniory. Canisterapeutky z tohoto sdružení navštěvují také různá zařízení na Novojičínsku, minulý týden například stacionář v Tiché. Tam se objevila také předsedkyně sdružení Helena Fajkusová s osmiletou fenkou labradorského retrívra Jenny. Jak vysvětlila, canisterapii nemohou dělat všichni psi. „Musí to být pejsek vstřícný, vycvičený, absolutně poslušný, který má rád lidi i zvířata, protože se prolínáme mezi lidmi, i s více psy najednou. Musí akceptovat nemocné lidi, musí být ovladatelný, aby se nestalo, že třeba zraní některého člověka, který má třeba problém s motorikou,“ nastínila Fajkusová. Každý pes navíc musí co dva roky projít zkouškami. „Je to proto, že se u nich mění charakter. Psi stárnou, jiní dospívají a může se u nich změnit povaha,“ poukázala další canisterapeutka Irina Tkačová.

Canisterapie dokáže pomoci při psychologických, citových i sociálně-integračních problémech. Pomáhá při navazování kontaktu s pacienty, kteří špatně komunikují, u citově deprivovaných dětí, při práci s autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedii a podobně. „Třeba ve fyzioterapii se pes používá jako rehabilitační „pomůcka“ pro rozvíjení jemné motoriky. Například na hlavě psa se provádí masáž ruky, když ji má klient špatně pohyblivou. Rukou se přejíždí po hlavě psa a klientovi se po chvíli uvolní prsty a začíná po hlavě přejíždět sám,“ vysvětlila Tkačová.

Tkačová by se se svým psem Anette v budoucnu chtěla věnovat canisedukaci. „Jedná se o vyučování pomocí psa. Můžeme například ve speciálních školách poznávat barvy a krmit pejska z různých barevných misek,“ přiblížila s tím, že se ve Frýdku-Místku ještě nesetkala s tím, že by někdo canisedukaci využíval v pedagogice. Sama by se chtěla pokusit i o napsání příručky o canisedukaci. „Možná, že se nám s Anetou povede napsat nějakou metodiku na vyučování nebo na podporu výchovy a vyučování pomocí pejska ve speciálních školách,“ uzavřela.