To je informace víceméně známá, a pokud to někdo nevěděl, dozvěděl se to nyní. Mne ale zajímalo, jaký byl konec majora Kostikova. A zjistil jsem překvapivou věc – že se o tom vlastně nikde nepíše. Městská kronika, jindy upovídaná, říká pouze, že: „V řadách svých vojínů padl při osvobozování našeho města Frýdku dne 5. května 1945 major Rudé armády Andrej Michajlovič Kostikov."

A tu si člověk uvědomí, no jo, ale 5. května už se ve Frýdku přece nebojovalo. Tady pak přijde vhod vysvětlení, které přináší Emil Vávrovský v knížce Velké dny vítězství, když hovoří o majoru Andreji Michajloviči Kostikovovi, který byl zastřelen nacistickým záškodníkem 5. května. Ale nic víc už nedodává. V poznámce odkazuje na městskou kroniku. Ale tam, jak už víme, se také nic víc nepíše. Ocitáme se tedy v kruhu.

Hledejme dál. Rozhodnutí pojmenovat náměstíčko po majoru Kostikovovi přijala městská rada v dubnu 1951. Rozhodnutí bylo zdůvodněno tím, že major Kostikov právě na tomto místě padl. Jak ale jde tato informace dohromady s textem programu pohřbu obětí osvobozovacích bojů dne 7. května? Tady se píše: „Ve tři čtvrtě na 9 pohřeb podpl. Kostikova z Černé cesty z domu, u něhož podlehl svému zranění za boj o město. Převezen ve slavnostním průvodě na křižovatku u Novákova paláce. V 9 h. slavnostní proslovy…“

Vzhledem k tomu, že tento text vznikl jen dva dny po smrti majora Kostikova, měla by tato bezprostřední informace být důvěryhodnější, než o šest let pozdější tvrzení ze zasedání rady. Navíc formulace „podlehl zranění“ připouští i to, že ke zranění mohlo dojít dříve než 5. května. Nicméně příliš nám nepomáhá ani proslov předsedy národního výboru dr. Jandy nad Kostikovovou rakví: „Zde před námi leží v rakvi padlý hrdina sovětské armády major Kostikov. Sloužil od prvního dne války a bojoval od prvního okamžiku neustále v předních řadách. Padl 5. 5. v pouličním boji o Frýdek, který pomáhal dobývati a osvobodit od německého jařma, způsobem opravdu hodným jeho pověsti hrdiny vojáka.“ Odmyslíme-li si patos, zůstává nám tu zase tvrzení o pouličním boji 5. května.

Ještě větší zmatek vnáší do případu svědectví Františka Kubaly ze Starého Města. Hovoří o tom, že dne 2. května dorazil k tamnímu jezu, u něhož byla dřevěná lávka vedoucí na místeckou stranu, oddíl sovětské armády vedený majorem Kostikovem. František Kubala byl podle svých slov u toho, když byl sovětský velitel zraněn. „S. majorovi výbuch zasáhl přímo oči a mně pouze šlehl přes pravou tvář a přes vousy. S. major padl na podlahu, já jsem přivolal vojáky, kteří jej vzali a utíkali spolu se mnou na pravý břeh až za železniční trať, kde uložili s. majora na trávník… měl vypálené obě oči. Po přivolání vozidla byl s. major převezen do nemocnice ve Frýdku, kde na třetí den svému zranění podlehl.“ Svědectví je zaznamenáno v kronice Starého Města.

Obrátil jsem se na Vojenský ústřední archiv v Praze. Majora Kostikova tam mají zapsaného pouze v seznamu padlých vojáků RA na území Československa. Datum a místo úmrtí: 4. května 1945 Frýdek. Takže jsem si moc nepomohl, jen přibylo další datum. Takhle dopadne ten, kdo je moc zvědavý. Případ zůstává neobjasněn.

Představil jsem zde všechna svědectví, která se mi podařilo vypátrat. Hodně jsem si sliboval od úmrtní matriky, ale bylo mi sděleno, že tam major Kostikov zapsán není. Ani v nemocnici se údajně žádné záznamy z května 1945 nedochovaly. Pokud už se nenajdou další písemné prameny, které by pomohly záležitost osvětlit, zbývá jediná možnost – svědectví pamětníků. Po šedesáti šesti letech už se pamětníci hledají obtížně, ale pokud ještě má někdo k tomuto případu co říci, velmi rád bych si ho poslechl. Myslím, že bych nebyl jediný, koho by zajímalo, jak to tenkrát s majorem Kostikovem bylo.

TOMÁŠ ADAMEC
ředitel Státního okresního archivu Frýdek-Místek