Ve hře byl postup do celorepublikového kola soutěže a možnost kvalifikace na Homeless World Cup 2011 – fotbalové mistrovství světa lidí bez domova, které proběhne v srpnu letošního roku v Paříži. Celkem pět týmů složených z pěti až osmi lidí, z nichž maximálně dva mohli být pracovníci azylových středisek nebo denních center, hájilo barvy Třince, Českého Těšína, Karviné a Bruntálu.

Z postupu se nakonec radovali domácí hráči z Třince, kteří celou soutěží dokázali projít bez jediné porážky. Svým soupeřům nastříleli necelé dvě desítky gólů, přičemž sami inkasovali pouze pětkrát. „Na celorepublikové kolo se samozřejmě budeme svědomitě připravovat,“ uvedl kapitán vítězného družstva Jiří Turoň. Druhé místo vybojoval tým z Českého Těšína, třetí příčku obsadil jeden ze dvou bruntálských týmů. Národní kolo soutěže proběhne v červnu v Praze.

„Myslím, že akce měla úspěch,“ zhodnotil 1. ročník Diakocupu Vítězslav Rada – jeden z pořadatelů. „Pokud to bude možné, rádi bychom regionální kolo soutěže zorganizovali i v příštích ročnících,“ doplnil. Ve srovnání s Českou republikou mají ve světě podobné fotbalové turnaje znatelně delší tradici. Letošní šampionát v Paříži bude v pořadí již devátým.

I bezdomovci mohou reprezentovat (glosa autora článku)

Většina se na lidi bez domova dívá tak nějak mezi prsty. Bere je sice jako součást společnosti, ale nějak je nerespektuje. Přitom na ulici se může dostat každý. Někdo třeba prohraje veškeré peníze v automatech a na ulici skončí vlastně svým přičiněním. Někteří jsou ale bezdomovci ne úplně svým přičiněním. Člověk přijde o zaměstnání, následně se s ním rozvede manželka, nemá žádné další příbuzné, rezignuje a rázem se jeho „bydlištěm“ stane ulice.

Mezi těmito lidmi tak mohou proto být i takoví, kteří mají vysokou školu, mají mnohaletou praxi v určitých speciálních oborech, či jsou výborným sportovci. Pochopitelně na ulici také žijí lidé, kteří mají vzdělání minimální, a takový život jim vyhovuje, nechtějí jej ani měnit.

Když se v Třinci sešli bezdomovci, aby sehráli fotbalový turnaj, pro některé z nich to může být velká psychologická vzpruha. Najednou mají příležitost ukázat, že nejsou špatní, že v nich je něco dobrého. Třeba jim takový turnaj pomůže k odražení do dalšího a hlavně lepšího života. Pokud někdo podobné akce pořádá, a nemusí to být jen sportovní klání, nabízí lidem z ulice pomocnou ruku. Jestli tuto ruku zmínění uchopí, to zaleží také na nich. Možnost mají, záleží jen na nich. Jistě se podobným způsobem nepodaří návrat do běžného života všem, ale i dílčí úspěch je vítězstvím. Jedno pořekadlo přece praví: Nemusí pršet, stačí, když kape.