„Od počátku se zaměstnávali především pracovníci se zdravotním postižením, proto bylo v názvu družstvo invalidů,“ prozradila současná obchodní ředitelka Věra Gavlasová. Dalším významným mezníkem byl rok 1955, kdy bylo přijato 48 domácích pracovníků na šití rukavic a otevřela se dílna se šitím technické konfekce.

Hlavním výrobkem byl pracovní prošívaný kabát a rukavice palčáky. Dále se zprovoznily malé provozovny na výrobu drátěného pletiva, další na výrobu galanterie a hraček či zakázkového šití. Později přibyly další služby – opravna kol, autokarosáři či jiné drobné provozovny, které později zanikly. V roce 1966 vznikla provozovna na šití v Havířově.

VKUS sídlí na Svazarmovské ulici v Místku, tato provozovna byla zkolaudována v roce 1970. Další provozovny na šití vznikly v Rychvaldu (1973), v Českém Těšíně (1979) a Třinci. „V roce 1981 jsme zřídili domácí pracovnice na šití, jejich počet dosáhl 97. Tyto pracovnice byly z celé oblasti Frýdku-Místku až po hranice se Slovenskem, Nového Jičína, Havířova i Karviné. Byly to pracovnice, které nemohly se zdravotních důvodů dojíždět na zřízené provozovny, nebo ženy, které pečovaly o děti s vážným zdravotním postižením,“ upřesnila ředitelka.

Do roku 1992 družstvo šilo pracovní oděvy a pomůcky, které se dodávaly do všech ŘEMPO v Československé republice. Po rozpadu tohoto systému dodávání pracovních oděvů do firem přes ŘEMPO nastal velký zvrat i v družstvu, začali se hledat noví obchodní partneři a firmy, které by odebíraly naše výrobky. „Nebylo to jednoduché, také jsme se setkali s podvodníky, kteří odebrali zboží a nezaplatili. Hledali jsme nové zákazníky i v zahraničí, začali jsme šít pro německé firmy náročnější pracovní oděvy a hlavně musím říci, že ti nás naučili kvalitě. To byla taky naše vizitka do budoucích obchodů,“ zavzpomínala Věra Gavlasová.

Hledaly se i nové činnosti a aktivity, například GOODWIL – dovoz obnošených oděvů z Ameriky, lepení obálek, drobné montáže, prodej potrubí, hlídací služby, vždy s ohledem na možnosti zaměřené na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. „Také při šití jsme hledali nový sortiment, zkoušeli jsme šití sportovních oděvů, vycházkových oděvů, oděvů nadměrných velikostí,“ doplnila ředitelka.

V současné době je hlavním výrobním programem šití pracovních a profesních oděvů. „Šijeme ve třech provozovnách, kde máme zřízeny chráněné dílny. Větší část výroby expedujeme do zahraničí – Rakousko, Německo, Norsko. Sortiment výrobků je rozličný, od plášťů, rondonů, halen a přes pracovní „montérky“ až po náročné zateplené bundy a kombinézy. Našimi zákazníky jsou i významné české firmy – ČEZ, Visteon, XENA, spolupracujeme s firmou DEVA,“ řekla ředitelka s tím, že několik let provozují pekárnu, která je taky chráněnou dílnou. Pečou tam různé druhy pečiva i BIO pečivo.

Co čeká firmu v budoucnu? „To nevíme. Samozřejmě že bychom chtěli, aby naše družstvo pokračovalo v tradici šití a mohlo zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, krize hodně postihla obor oděvnictví a textil, levný dovoz ze zahraničí je pro nás velkou konkurencí. Doba je prostě jiná. Náročnost na zpracování a užitné vlastnosti jsou nesrovnatelné s výrobky, které jsme vyráběli do roku 1990. Musíme se pružně a rychle přizpůsobovat požadavkům náročných zákazníků.

Plnění kvality a termínu je dnes samozřejmostí,“ prozradila Věra Gavlasová a dodala: „Současně bych chtěla podotknout, že zaměstnáváme více jak 50 procent lidí se zdravotním postižením a s různým zdravotním omezením. Důsledkem je především nižší pracovní výkon a tím pádem jsme i závislí na dotacích od států. Bez této pomoci bychom „zdravým firmám“jen těžko konkurovali.“