Vladislav Karban rád pozoruje zvěř

Vladislav Karban je rodák z Plzně, osud ho však zavál do Bruzovic. V obci žije přesně patnáct let.

„Přistěhoval jsem se tady v únoru 1997. Ale jelikož se tu oženil syn, do obce jsem jezdil už dřív – od poloviny osmdesátých let. Členem mysliveckého sdružení jsem sedmnáct let,“ vyprávěl Karban při tradičním myslivecké plese, který proběhl první únorový pátek.

Na svůj věk je velmi aktivní, rád se kupříkladu věnuje dětem.

„Jsme dva, kteří pracujeme se základní a mateřskou školou v Bruzovicích. Děláme vycházky, děti pečují i o dvě studánky v přírodě. Jedna je v úseku Osová, druhá v úseku Hůra. Se školou chodíme před Vánocemi ke krmelcům, děti nosí žaludy, kaštany, dělají lojové koule pro ptáky a věší je na stromy,“ popsal nadšeně.

Kolegové mu říkají „chatař“, protože je správcem myslivecké chaty, která byla postavena v roce 1975 v Akci Z. „Je to můj koníček. Máme krásnou chatu pro šedesát lidí, občas ji pronajímáme na svatby, na oslavy. Každý, kdo tam přijde, říká, že naše chata je nejkrásnější,“ těší Karbana. Na to, že je myslivcem, je náležitě pyšný.

„Je to celoživotní koníček. Mě osobně neláká střelba nebo lov, ale krmení a pozorování zvěře a také ochrana přírody. K sedmdesátinám jsem dostal za odměnu odstřel srnce, ale osobně střílení nemám rád. To budu raději na posedu dvě tři hodiny pozorovat zvěř,“ konstatoval.

Jeho oblíbenému místu se říká „letiště“, neboť za první republiky zde byla nouzová přistávací plocha pro armádu. „Je to asi kilometr od Velicesty směrem na Havířov,“ popsal Karban, jenž už Bruzovice považuje za svůj domov. „Já si tady tak zvykl, že už bych se nikam jinam nestěhoval. Setkal jsem se se samými dobrými lidmi, s manželkou chodíme i do klubu důchodců,“ zdůraznil myslivec. V mládí se vyučil lesníkem, ale vyzkoušel si i jiná prostředí, mimo jiné osm let pracoval na šachtě.

„Pan Karban je nesmírně obětavý člověk. Takových lidí moc ve sdružení nemám. To je ta stará škola,“ pravil předseda bruzovického sdružení Jaromír Vrba.