Válka o televizi přešla do horké fáze. Zatím se vede naštěstí jen ústy, obě strany však používají slovní kanóny nejtěžšího kalibru.

Koalice protlačila prvním čtením novelu zákona o České televizi a Českém rozhlasu. V čem spočívají změny? Do volby rad, tedy jakýchsi výborů, jejichž výsostným právem je volit ředitele a kontrolovat nikoli obsah, ale hospodaření veřejnoprávních médií, se zapojí i senát. Dosud členy volila jen poslanecká sněmovna. Radní nepůjde odvolat tak snadno jako doposud. Na první pohled hezké.

Opozice však křičí z plna hrdla: Je to podraz! V senátu totiž nemá žádný vliv a je tedy zřejmé, že tam projdou kandidáti blízcí vládě. Ta tak bude mít rozhodující vliv na volbu nového ředitele televize. Opravdu? Správně by měli politici volit nezávislé odborníky. Skutečnost je však jiná. Zejména poslanci jsou televizním zpravodajstvím posedlí jak ďáblem. A dělají vše proto, aby si je podmanili.

Martin Komárek
Patří Čermák a Tušl za mříže?

Z formálního hlediska jsou naše veřejnoprávní média nadstandardně nezávislá. Rady se nemusejí nikomu zodpovídat a řídí se svou úvahou. Český rozhlas a televize nejsou navíc placeny ze státního rozpočtu, ale přímo občany. Vláda tedy nemůže na jejich peníze sáhnout a ani do ničeho mluvit.

Pro zajímavost: V Evropské unii existují i televize, které přímo platí vláda. BBC, ve Velké Británii, která je jakýmsi vzorem nezávislosti, uzavírá s vládou takzvaný kontrakt, který vymezuje mantinely na delší období. Naopak v Německu politici do řízení nemluví ani zprostředkovaně. Ředitele a správní rady tam volí osobnosti, které jsou vybrány skutečně reprezentativními spolky. V Polsku a Maďarsku veřejnoprávní sdělovací prostředky stát (doufejme dočasně) zcela ovládl.

Na modelu tedy tolik nezáleží. Spíš na zvykovém právu. Ve starších unijních zemích jsou politici zdrženliví, svobodu médií považují za něco samozřejmého. U nás jsou zejména na Českou televizi naježení. Redaktoři čelí často nátlaku a jsou pak na politiky, když je dostanou před kameru, ostří jako dobrmani.

Martin Komárek.
Fanatismus je horší než vyšší teplota

Ale zpět k té sněmovní válce. Vládní poslanci jsou možná zčásti vedeni bohulibými úmysly. Touha zvýšit svůj vliv na ČT jim doslova srší z očí. Už v červnu kvůli tomu prosadili volbu členů rady veřejným hlasováním. To je sice možné, ale zcela mimořádné. Podle parlamentních zvyklostí jsou všechny personální volby tajné. Kdyby něco takového udělal Andrej Babiš, když byl u moci, statisíce by vyšly do ulic.

I nynější změna zákona se zdá býti účelovou. Pokud se tedy opozice brání do statků a hrdel, činí správně.