Slovy bývalé ombusmanky Anny Šabatové: „Od roku 1970 do roku 1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky zaměřené na snižování vysoké a nežádoucí natality romských žen“.

Neboli komunistický režim se nucenou sterilizací pokusil bránit nárůstu počtu československých Romů. Obzvlášť zrůdným momentem celého plánu bylo, že se na sterilizaci vázala zvláštní sociální dávka.

Trvalo dvacet let, než se český stát dokázal za vlády Jana Fischera v roce 2009 za tyto eugenické praktiky postiženým lidem omluvit. A po dalších dvanácti letech prošel tento týden prvním čtenímv Poslanecké sněmovně zákono odškodnění obětí nucených sterilizací.

Nadějí na to, že se ho podaří do voleb přijmout, je nejen to, že ho předkládá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková, ale i fakt, že v prvním čtení získal drtivou podporu napříč Poslaneckou sněmovnou. Zákon by měl odškodnit asi 400 obětí, které se toho dožily. Částka odškodnění byla stanovena na 300 tisíc korun, což je přibližně suma, kterou za nucenou sterilizaci vysoudili na Slovensku slovenské oběti.

Pokud bude projevená vůle Poslanecké sněmovny pokračovat i v příštích týdnech a měsících a postaví-li se k zákonu čelemi Senát, dá se jeho přijetí stihnout ještě do voleb. V opačném případě by totiž takzvaně spadl pod stůl a oběti, kterým je dnes šedesát, sedmdesát i více let, by musely čekat dalších nejméně několik let, než by se k zákonu vrátila povolební parlamentní a vládní reprezentace.

Česká republika na odškodném rozhodně nezchudne, 120 milionů předpokládaného odškodnění není žádná závratná suma a za posunv žebříčku civilizovaných národů, které jednoznačně tuto bývalou praxi odsuzují, to nepochybně stojí. Podobně se v minulosti k problému dokázalo postavit třeba Švédsko, kde byla v první polovině minulého století tato praxe vůči tamním Romům také obvyklá.

Vykonavatelé

To, co však v české debatě o této zrůdné praxi od počátku chybí, je jasný odsudek nucené sterilizace ze strany lékařů. Protože ano, byl tu nějaký záměr komunistických vládců, zákon, který takovou praxi umožňoval a finančně podporoval, ale museli tu být lékaři, kteří tyto sterilizace prováděli. Někteří možná i v dobré víře, že chrání ženy před dalšími rychlými a zdraví devastujícími porody.

Ale část to nepochybně dělala i z jiných pohnutek, těmi kariérními počínaje. Na jejich zcela jasnou omluvu oběti nucené sterilizace stále čekají.