Jednoduše řečeno, není to jednoduché ani s námi, ani s viry, ani s očkováním. Ve filmu bychom teď byli ve velkém finále. Podařilo se vyvinout vakcínu, která může zkrotit pandemii a svět vrátit do normálního života. Všichni obdivují vědce, fandí epidemiologům, kteří řídí boj proti globální hrozbě, lékařům a zdravotníkům, kteří očkují… Ve filmu to probíhá až do happy endu, který nastává celosvětovým proočkováním lidstva do dvou hodin od vzniku zápletky.

Markéta Šichtářová
Prosperita a školství jsou spojené nádoby

Aleksi Šedo
je přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK.

Jenže ani v životě, ani v medicíně či biologii většinou neplatí „úplně ano“, ani „úplně ne“. Čím déle věci trvají, tím více se vše, včetně nálady ve společnosti, komplikuje. Objevují se kazatelé s modlami a s nejrůznějšími cíli. Ještě nedávno se média hemžila přirovnáními s chřipečkou, tvrzeními, že nejde o pandemii, nesmyslným srovnáváním s neinfekčními diagnózami či prohlášením, že „covid není jediná diagnóza“.

Pohříchu to vše i ústy některých akademiků, mimoděk demonstrujících neznalost exponenciální funkce, statistiky či nepochopení protiepidemických opatření. Dnes už víme o nadúmrtnosti, i to, že loni byl covid u nás druhou nejčastější příčinou smrti.

Fakta proti emocím

Zdroj: DeníkSpecialisté upozorňují na neurologické, kardiologické, pneumologické následky onemocnění. Přesto v médiích nalezneme fabulace, že „nejlépe nás ochrání přirozené prodělání nemoci“. Najdeme hlasy dožadující se nasazení neověřených léků, které současně varují před „uspěchaným vývojem a neověřeností vakcíny“.

S čísly, která jasně dokumentují poměr akutních a chronických rizik covidu, a daty dokládajícími minimální výskyt podstatných nežádoucích účinků vakcinace si nedělají hlavu. Stranou ponechme emoční tvrzení „matka ví nejlépe, co její dítě potřebuje“, spiklenecké teorie či motání iracionálního postoje k opatřením s demonstrací politického názoru.

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza
Škola základ života

Ale pojďme zpět do filmu. Je v něm vše přehlednější. Bídáka poznáme už podle vizáže, mimooborový komparzista nezdržuje mimoňskými vstupy a klaďas při zachraňování světa vypadá mnohem elegantněji a dělá méně chyb a přehmatů než státní správa. Připusťme, že semtam bulvární novinář také honí senzaci, ale hrdina to zvládne a třeba mu dái pěstí.

A co kdyby film končil tím, že čtvrtina populace odmítne očkování, protože v něm jsou čipy, určitě nás ochrání naše protilátky a vůbec to všechno je spiknutí iluminátů? Hlavou nám proběhne, že scenárista už má asi v šuplíku smlouvu na „Epidemii 2“. A sice víme, že v kině to je „jen jako“, ale další lockdowny a přeplněné jipky bychom si asi fakt raději nechali do filmu než na vlastní kůži.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.