České europoslankyni Ditě Charanzové se podařilo to, co se ještě žádnému Čechovi v Evropském parlamentu nepodařilo. Podařilo se jí obhájit post místopředsedkyně Evropského parlamentu. Bude tak prvním Čechem, který bude ve vedení instituce opakovaně a to celé pětileté funkční období.

Za svůj úspěch vděčí Charanzová i podle svých českých kolegů z jiných politických frakcí práci, kterou v Evropském parlamentu v minulých letech odváděla. Je uznávanou odbornicí na dohody o volném obchodu a také na fungování vnitřního trhu Evropské unie.

Luboš Palata
Evropský parlament je ten nejlepší, který my Češi máme

I když je hlasování tajné, dávali mnozí čeští europoslanci ze stran současné vládní koalice vcelku ochotně a jednoznačně najevo, že Charanzovou, přestože je europoslankyní za ANO Andreje Babiše, přesto volili. Bylo to jednak kvůli profesionálním a lidským kvalitám Charanzové. Ale také proto, že pro Českou republiku je velice dobré, když bude mít „svého člověka“ ve vedení klíčové unijní instituce.

Česko totiž bude v druhé polovině tohoto roku předsedat Evropské Unii a Evropský parlament bude jedním z důležitých „bojišť“, které rozhodnou o tom, zda Česko v čele Evropy uspěje, nebo nikoli.

V této souvislosti zaráží chování premiéra Petra Fialy, který si nenašel čas české europoslankyni pogratulovat a ocenit její úspěch, který je úspěchem i pro Českou republiku jako takovou. Zaráží to víc o to, že na gratulaci nové maltské předsedkyni Evropského parlamentu si premiér Petr Fiala čas našel.

Od expremiéra Andreje Babiše a jemu podobných by člověk takové chování při úspěchu člověka z "nepřátelského tábora" asi i čekal. Ale pan profesor Petr Fiala a jeho vláda byli zvoleni svými voliči i proto, že se měli v úmyslu chovat jinak. S větší velkorysostí, nadhledem a demokratickou noblesou.

Luboš Palata
Rakouské povinné očkování. S křížkem po omikronu

I tuto smutnou situaci, která nesvědčí o dobré politické kultuře, jde však ještě napravit. Nejde ani tak o blahopřání Charanzové, jako o to, aby především v době našeho předsednictví, ale vlastně v evropské a zahraniční politice jako takové, projevila nová vláda schopnost zapojit do ní i ty opoziční politiky, kteří jsou ochotni a schopni pomoci. Zvláště, když tuto pomocnou ruku sami nabízejí.

Bylo by to dobré jak pro politickou atmosféru v Česku, tak pro posílení pozice naší země v Evropě a ve světě. Protože lidí, jako je například Dita Charanzová, nemá Česko rozhodně nazbyt.