Četl jsem nedávno zajímavou bajku.

Had se plazil přes ostrou pilu a pořezal se. V hněvu obtočil pilu svým tělem a za trest ji začal škrtit. Při každém dalším rozzlobeném stisknutí cítil větší bolest, ale pokračoval, protože nenechá přece pilku uniknout – za tu bolest, kterou mu způsobuje.

Had, který se odmítl pilky pustit, nakonec na jejích ostrých zubech zemřel. Zabil ho vlastní vztek a chuť po odplatě. A přitom stačí tak málo, pustit se. Ovládněte svůj hněv, odpusťte těm, kteří vám ublíží, a nedávejte lidem nebo věcem nad vámi mít moc. Nakonec vás to může zabít.

Sváťa přešel most

„Pěkný… teď ještě aspoň odkaz na to, jak se to dělá,“ povzdychla si čtenářka, která tu bajku četla se mnou. „Totiž není to nic ani jednoduchýho ani samozřejmýho a jde to udělat na povel asi tak stejně, jako když zařvete na někoho: ‚No tak se už uklidni.‘“

Dělá se to tak, že těm, co nenávidíte, budete každý den přát to nejlepší, co je v životě může potkat, nejlépe i to, co vám samotným v životě chybí. Lásku, štěstí, přátele, duševní klid, peníze… cokoliv, čeho si v životě vážíte.

Začněte s tím teď, pěkně si projeďte v duchu celý seznam a přejte jim to. To je duchovní obsah Vánoc.

Autor je spisovatel