Je to přece tak jednoduché: Stačí, aby se už nikdy nikdo s nikým nesetkal, a virus nebude mít šanci.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Takto radikální řešení sice nikdo nenavrhl, ale někteří samozvaní odborníci jsou podobnému přístupu blízko. Na zvládání pandemie nazírají zjednodušenou perspektivou. Každého, kdo by s nimi chtěl polemizovat, nemilosrdně smetou argumentem: Budete mít na rukách krev nebohých starých lidí. Samozvaní odborníci jako pan Kulveit, Hel, Levínský, Smejkal… si podmanili veřejný prostor. Je až zarážející, s jakou neomaleností si nárokují ordinovat společnosti své dobro. Přitom přístup ke zvládnutí pandemie je velice složitý komplexní problém. Každé řešení přináší pozitiva i negativa, ochrana jedněch je vykoupena strádáním jiných. Některá čísla, jako počet úmrtí, jsou dobře viditelná, jiná, jako devastace vzdělání dětí, narušení sociálních vazeb v rodinách, zadlužení budoucích generací, jsou abstraktnější, a jejich tragické důsledky plíživější.

Není pochyb o tom, že neoprávněný vliv, jakého se náhodně složenému výboru samozvaných aktivistických odborníků dostalo, je daný neschopností vlády a úřednického aparátu přijímat účinná a srozumitelná opatření. Když k tomu připočteme české furiantství, které mnoho našich obyvatel vede k nedodržování nastavených pravidel, podařil se nám smutný double: Máme téměř největší počet úmrtí na obyvatele při téměř největším poškození vlastní ekonomiky a při téměř největším zásahu do vzdělávacích a životních návyků mladé generace. A to přitom disponujeme silným a funkčním zdravotnictvím. Z toho plyne jediné: Přijatá opatření byla nastavena chybně a stát měl u obyvatel příliš malou autoritu, než aby tato opatření dodržovali.

Martin Vopěnka
René Fasel a selhání západních elit

Na rozdíl od Václava Klause si nemyslím, že by nošení roušek, dodržování rozestupů a jiných opatření byl neúnosný zásah do mé osobní svobody. Člověk se nemá chovat jako sobec a má ze své svobody něco ukrojit, pokud jde o zdraví a životy druhých. Dokonce si myslím, že když už máme moderní technologie a chytré telefony, tak epidemie coronaviru byla příležitostí smysluplně je využít. Tedy ke skutečnému trasování rizikových kontaktů. Když se loď na moři dostane do potíží, není čas diskutovat, jestli zákaz vycházení na palubu někoho omezuje na osobních svobodách. Je třeba rychle a účinně jednat.

Ovšem ten, kdo má jednat, je vláda vzešlá z demokratických voleb. Jistě se může a má radit s odborníky, jistě může a má vytvořit odborné poradní týmy. Takovým týmům by ale měla zakázat veřejně vystupovat. Vláda má být v době krize silná a zároveň má nést plnou zodpovědnost. Situace, kdy je neustále napomínána svou vlastní odbornou skupinou, kdy ministr zdravotnictví této skupině s obavou volá a mění svá rozhodnutí, sotva se pan Smejkal zamračí, je nebezpečná. Pan Smejkal totiž žádnou skutečnou zodpovědnost nemá. Neměl by mít ani žádnou skutečnou moc. Co by naopak měl mít: velkou pokoru. Protože trvat například na tom, abychom zasahovali do života statisíců dětí neustálým testováním a mučili je výukou v rouškách, je přinejmenším velmi sporné. Každý, kdo něco takového prosazuje, by se měl sám sebe znovu a znovu tázat a měl by připouštět, že se může mýlit.

Martin Vopěnka
Neklaňme se lékařům

Zdroj: Deník

Mimochodem, nepřesvědčila mne ani schopnost skupiny Meses vytvářet věrohodné modely pandemie. Skoro jako by její slavní odborníci znali jen exponenciální rovnice a jednoduchou úměru, že méně kontaktů rovná se méně přenosů. Sice jsem matematiku studoval už dávno, přesto tuším, že do věrohodného modelu je třeba zapojit mnohem více proměnných, ale především, že je třeba neustále jej dynamicky proměňovat. Protože každý další stav vstupní parametry změní.

Není nakonec tak podstatné, jestli je odbornost skupiny Meses vysoká, anebo pochybná. Podstatné je, že její vloupání se do veřejného prostoru vnímám jako ohrožení demokracie. Odborné skupiny si nemají nárokovat moc a tvářit se jako vlastníci pravdy a vykonavatelé veřejného dobra. Z historie známe jeden velmi extrémní příklad, příklad Velké francouzské revoluce, kdy veřejné blaho obsažené v názvu výboru až tragikomicky kontrastovalo s krutovládou, kterou tento výbor nastolil. Samozřejmě v zájmu dobra.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.