Prezident Zeman zařadil část médií na černou listinu. Nebude s nimi mluvit. Ať si mluví, s kým chce, řeknou si mnozí. Je to tak. Hlava státu není povinna poskytovat rozhovor komukoli.

Nicméně Hrad ve svém prohlášení uvedl, že vybraným médiím „nadále nebude poskytovat jakékoli informace“. A tady už problém nastává. Tento záměr je v rozporu s Ústavou i zákony, které mimo jiné zavazují státní orgány poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Všem stejně, bez rozdílu.

Prezident to samozřejmě ví. Ale rozhodl se veřejně trestat ty, kteří o něm nepíšou hezky.

Novináři na prezidenta a jeho muže míří často. Hlava státu zase zástupce médií zesměšňuje, uráží, ironizuje. Při obraně své osoby se ale Miloš Zeman nemůže vydat cestou porušování zákonů. Naopak. Pokud prezident má v ruce důkazy o tom, že média o něm šíří lži, ať se brání právní cestou.

Prezident se ale snaží o něco jiného. Chce umlčet, izolovat kritiky. Už dříve „utekl“ z veřejnoprávní ČT i Českého rozhlasu. Raději chodí tam, kde nemusí čelit ostřejšímu přístupu moderátorů.

I Deníku chtěl Hrad říkat, který konkrétní redaktor s prezidentem (ne)smí udělat rozhovor. Rozhodnutí ale plně náleží redakci. Výsledek? Deník už pár let neudělal žádný rozhovor s prezidentem. Stáli bychom o něj. Ale jen tehdy, pokud jej bude moci vést novinář vybraný Deníkem, nikoli hradními úředníky.

Mnoho lidí pokládá prezidenta za vzor, za autoritu. Miloš Zeman byl právoplatně zvolen do čela země. Pokud půjde cestou porušování zákonů, je to chyba.

Nemůžeme se pak divit, že důvěra v instituce je na bodu mrazu a že se lidé často řídí „příklady“ mocných ve svém životě. I tím, že masově nedodržují opatření, třeba ta proticovidová. Když zákony a pravidla nectí prezident, předseda vlády, ministři, vláda jako celek, tak, probůh, proč bychom to měli dělat my ostatní?

Sledujte ředitele redakcí a šéfredaktora Deníku Romana Gallo na twitteru @GalloNews