Často se zdá, že debaty o tom, zda mít, nebo nemít euro a setrvat u české koruny jsou akademickou záležitostí. A že přijetí eura by mělo vliv jen na zisky velkých exportérů, kteří by díky nesměňování korun za eura ušetřili na bankovních poplatcích a získali by jistotu výdajů a příjmů. Jistotu, kterou dnes ohrožuje proměnlivý kurz české koruny k evropské měně.Obyčejný občan na tím mávne rukou a někde vzadu v hlavě mu pořád svítí kontrolka u nápisu „Ne euru“, pod nímž je už mnoho let zdůvodnění, že přece „nebudeme platit dluhy za předlužené Řeky a Italy“. A tak má euro u nás stále velmi menšinovou podporu, byť to s těmi dluhy kvůli Babišovu zadlužením země skoro o bilion korun za dva roky už zas tak moc neplatí. Stejně jako pohádka o tom, že nám každý rád levně půjčí, neb jsme si teď potichu půjčili se zárukou EU. Protože to vyšlo o dost levněji.

Ještě důležitější je ale skutečnost, že pokud pořád platíme korunou, připravujeme statisíce Čechů každý měsíc o tisíce korun. Mluvím o těch lidech, kteří platí hypotéky. Zatímco u nás jsou hypotéky už znovu přes dvě procenta, v sousedním Slovensku, kde platí eurem, lze dnes získat hypotéku do 0,34 % a i Slovenská spořitelna ji nabízí za 0,89 %.

To víc než jedno pro procento rozdílu dělá v měsíčních splátkách několikamilionové hypotéky už hodně citelnou sumu. A podepisuje se to dokonce i na tom, že mnozí lidé, kteří by na Slovensku na hypotéku dosáhli, na ni v Česku prostě nedosáhnou.

Hloupé trvání na koruně tak už nyní okrádá statisíce Čechů o peníze, komplikuje jim život a ničí jim šance na to, bydlet ve vlastním. Za to, že platíme za hypotéku o tisíce navíc, můžeme děkovat konkrétním politikům – s Václavem Klausem na prvním místě a s Andrejem Babišem v závěsu. Ve volbách ale i to lze změnit.