Slušnost není slabost, ale nečinnost ano. Cestou do sněmovny jsem pozorovala dav lidí, kteří na Malostranském náměstí demonstrovali proti vakcínám, pandemickému zákonu a za svobodu. Mávali vlajkami, byli bojovně naladěni a v očích měli lesk, který je známkou odhodlání. Bylo na nich znát, že je těší být součástí protestujícího celku.

To vše je v pořádku, byť soudím, že vláda tyto aktivity přehlíží s klidem až příliš bohorovným. Její členové unisono opakují, že máme svobodu slova a projevu, tak ať si nespokojení občané říkají, co a kde chtějí. Nesouhlasím. V okolí Poslanecké sněmovny (konkrétně do vzdálenosti sta metrů) se demonstrovat nesmí. Zásah policie by tedy byl na místě, neboť bez pravidel a jejich vymáhání není demokracie. A nulová tolerance by měla nastoupit v případě vyhrožování násilím, což, jak jistě chápe i policejní vedení a ministr vnitra, mávání šibenicí s oprátkou je. Trestní zákon na to pamatuje až ročním odnětím svobody.

Kateřina Perknerová
Hrdinové školních dnů

Antivaxeři tentokrát měli na mušce koaliční poslance, kteří podporují novelu pandemického zákona. Zásadní námitky má proti němu SPD a některé její pasáže odmítá i ANO. Je fakt, že text se příliš nepovedl, což je po instalaci nového ministra pro legislativu dost nepochopitelné. Do karantény či izolace by podle něj mohla lidi poslat pouhá SMS odeslaná prakticky kýmkoliv. Výčet možných omezení a mandát k jejich nařízení je také diskutabilní. Přesto pohled některých zákonodárců vnímám jako absurdní. „Jde o jednoznačný útok na demokracii. Třem lidem z vlády to dává téměř neomezenou moc,“ řekl mi poslanec Jaroslav Bašta (za SPD), za nímž jsem malostranskou stopou kráčela na rozhovor. „Moje zkušenosti jsou takové, že když máte po ruce zákon, vždycky se nějaká pandemie najde,“ dodal.

Možná to platilo v minulém režimu, s nímž má Bašta neblahé zkušenosti. Teď hrozí spíš opak. Když se někomu zákon nelíbí, vždycky se nějaká ta šibenice najde. To je snad silná káva i pro Okamurovy lidi.