Je to obdivuhodná cesta, kterou v pohledu na druhou světovou válku dokázalo Německo za víc než sedmdesát pět let ujít. A nešlo jen o přiznání viny za zločiny nacismu, včetně židovského a romského holocaustu. Zásadní byla také změna pohledu na konec války a na roli těch, kteří nacistickou Třetí říši porazili.

Byl to velký německý prezident Richard von Weizsäcker, přítel Václava Havla, který osmého května 1985 označil den porážky nacismu ve druhé světové válce za „den osvobození Německa od nelidské nacistické diktatury“.

V tom včera pokračoval jeho nástupce, současná hlava německého státu Frank-Walter Steinmeier. A to, když vzdal u krypty kostela v Resslově ulici v Praze hold hrdinství našich výsadkářů. Těch, kteří dokázali uprostřed okupované země sprovodit ze světa odvážným útokem jednoho z nejvýše postavených a nejzrůdnějších nacistů – protektora Reinharda Heydricha.

Steinmeierovo obdivuhodné gesto posouvá česko-německé vztahy opět o velký kus dál. My na české straně bychom to měli ocenit jako další historický krok ke smíření a ke společnému pohledu na tragickou minulost. Naši velcí českoslovenští hrdinové se jím stali hrdiny i pro Němce a Německo. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda bychom nedokázali udělat podobný krok neudělat i na naší straně.

Třeba uznáním faktu, že vedle válečných hrdinů jsme my Češi měli poválečné zločince, kteří v době míru vraždili německé muže, ženy a děti. Označit poválečné vraždy za vraždy a nezakrývat je mlhou „práva na odplatu“. A naopak přestat nazývat hrdinský bojový čin našich výsadkářů „atentátem“. Protože to byla ozbrojená akce proti ozbrojenému nepříteli v uniformě. Tedy žádný atentát, ale odvážný, úspěšný útok na nepřítele. A tak si ho i cenit.